Pyodermie - hnisavé záněty kůže

8. července 2007 v 10:39 | Bednišška |  NEMOCI PSŮ
Pyodermie představují velkou skupinu kožních problémů. Většinou se jedná o záněty druhotného charakteru, což znamená že hnisavý zánět není definitivní diagnóza, ale pouze příznak, pod kterým může být skryta hlavní příčina anebo se na zánětu může podílet několik vyvolávajících faktorů. Téměř všechny pyodermie jsou neinfekční (nepřenosné). Velký problém zde představuje zvýšená svědivost, která značně komplikuje hojení, škrabající se pes si tak způsobí další infikující se kožní změny a tím vzniká začarovaný kruh.

Přirozený kožní ekosystém

Je třeba si uvědomit, že kůže není sterilní, takže pozitivní výsledek bakteriologické kultivace nemusí nikoho šokovat.
Bakterie se nacházejí na povrchu epidermis, v chlupových folikulech, v potních a mazových žlázách. Normální mikroflóra a směs bakterií na zdravé kůži žijí v symbióze, působí na ně teplota prostředí, pH, obsah soli, vlhkost, hladina albuminu v krvi a hladina nenasycených mastných kyselin. Z kůže i zdravých psů je běžně izolován S. intermedius, který je ve větším počtu zastoupen v místech se zvýšenou vlhkostí jako brada, meziprstí a břicho rovněž tak i anální váčky.
Z kožních stěrů je možné izolovat i bakterie E. coli, Proteus, Corynebacterium, Streptococcus. Tyto bakterie lze považovat za významné jen pokud je jejich nález spojen s patologickým procesem na kůži.
Na hlubokých zánětech kůže jako jsou granulomy, abscesy a fistuly se většinou podílejí i anaerobní bakterie.
pH kůže psů je 8 (proto není vhodné koupat psy v lidských šamponech o pH 5,5!)

Patogeneze:

Pyodermie jsou výsledkem toho, že bakterie Staphylococcus intermedius po nějakém kožním inzultu osadí povrchové buňky epidermis. Příčinou toho, že se S. intermedius uplatní jako patogen a vyvolá pyodermii může být:
1) - trauma
2) - macerace kůže způsobená zvýšenou vlhkostí a nahromaděním kožního detritu, vliv může mít nedostatečné pročesání srsti u dlouhosrstých plemen nebo časté plavání
3) - suchá kůže a srst, seborhoea (zvýšený mazotok)
Na takto změněné kůži se přemnoží bakterie, případně i kvasinky a výsledkem je svědivost a druhotný zánět.
4) - ektoparazité: blechy, svrab, Cheyletiella, Demodex canis
Příčinou komplikovaných zánětů je nejen samotné dráždění kůže vyvolané přítomností těchto parazitů, ale také vznik alergie na tyto parazity, která je spojená s úporným svěděním. Nejčastější je alergie na bleší kousnutí.
5) - anatomické defekty: kožní záhyby, obezita
6) - hormonální poruchy jako snížená funkce štítné žlázy (hypothyreóza) nebo porucha funkce nadledvinek (hyperadrenokorticismus), cukrovka
7) - alergická onemocnění (alergie na bleší kousnutí, atopie = alergie na pyly a roztoče, potravní alergie, alergie na stafylokoka)
U alergiků je největším problémem svědění, kdy dojde k mechanickému poškození kůže a k narušení imunity vlivem léků, které svědění tlumí.
8) - poruchy ve výživě a onemocnění spojená s poruchou trávení (např. při neschopnosti trávit tuky kromě podvýživy dochází v těle k nedostatku vitamínů rozpustných v tucích: A,E,D,) a to se projeví na kvalitě srsti a snížené odolnosti vůči zánětům.
9) - celkové onemocnění jakéhokoliv typu
10)- snížená funkce imunitního systému
Někteří psi se s touto poruchou narodí, u jiných se tento problém vyvine v důsledku různých infekcí, se kterými se v průběhu života setkají.
11) - některé léky zejména kortikoidy a silné lokální prostředky

Léčba kožních infekcí

Již v úvodu je třeba zdůraznit, že není jednoduchá. Prvotním cílem je vyhojit bakteriální zánět, aby bylo možno vyhodnotit, zda se jedná o prvotní nebo druhotný hnisavý zánět, pod nímž je skrytá prvotní příčina.
Kůže se léčí vždy z povrchu (lokální léčba) a celkově (léky).
Lokální léčba dezinfekčními a bakteriálními šampony má za cíl způsobit pacientovi úlevu tím, že se z povrchu kůže a z povrchu chlupových folikulů odstraní tkáňový detritus a sníží se počet bakterií. Tyto koupele splní účel, pokud je doba kontaktu postižené kůže s naředěným šamponem 10 až 15 minut. Kůže musí být před a po aplikaci šamponu dobře namočená čistou vodou. Frekvence koupelí závisí na typu zánětu.
Při léčbě hraje důležitou roli ostříhání postižených míst.
Významnou roli zde hraje také hydroterapie (léčba vodou). Přitom dojde k odmočení a k odstranění strupů, spláchnutí bakterií a k podpoře epitelizace.
Teplá voda navíc otevírá cévní pleteně v kůži a podporuje tak lepší pronikání antibiotik do kůže.
Celková léčba spočívá v podávání antibiotik. Pro první léčbu se volí antibiotika první volby v doporučených dávkách a není vždy nutná bakteriologická kultivace.
V případě, že je odpověď na léčbu antibiotiky i po 3 týdnech léčby nedostatečná, je třeba se tímto problémem zabývat hlouběji a volbu antibiotika podložit bakteriologickou kultivací.
Někteří jedinci nedostatečně zabírají na léčbu, byla zjištěna souvislost s poruchou metabolismu a nerovnoměrnou distribucí léků v těle, to znamená, že u takového pacienta nedosáhla hladina léku v krvi minimální účinné koncentrace. V tomto případě je nutno podávat vyšší dávky.
Posoudit hojení povrchových zánětů není takový problém, avšak posoudit, zda došlo k i vyhojení v hloubce není jednoduché.. Jestliže byla léčba ukončena předčasně - to znamená jen na základě toho jak se jeví povrch kůže; procesy v hloubce přetrvávají delší dobu a provalují se dodatečně
Infekce chlupových folikulů se na psovi projevují malými lysinkami, srst vypadá jakoby "prožraná od molů". Povrch kůže se zdá zdravý ale likvidace infekce v chlupových folikulech trvá i několik měsíců, poněvadž léky do těchto míst špatně pronikají. Platí zde pravidlo, že jak dlouho trvá nástup vyhojení, tak dlouho by měla trvat léčba po odeznění příznaků.
Hluboké záněty představují velký problém jak pro pacienta a majitele tak pro veterináře. Pokud zánět postihne hluboké vrstvy kůže, dochází přitom k praskání chlupových folikulů, k poškození spodních vrstev kůže a zánět začne nabírat pyogranulomatózní ráz, což znamená, že kůže registruje keratin, chlupové pochvy a poškozený kolagen jako cizí těleso a neustále kolem nich tvoří hnisavou zánětlivou reakci a snaží se je ohraničit ve formě uzlíků (ty jsou zpočátku mikroskopické, později jsou viditelné i pouhým okem). Toto vysvětluje fakt, že během prvních 2 až 4 týdnů od zahájení antibiotické léčby dojde k poměrně rychlému zlepšení (odstraní se hnisavá složka zánětu) ale granulomatózní složka zánětu však přetrvává a na léčbu odpovídá velmi pomalu. V tomto případě je nutno antibiotickou léčbu prodloužit na 12 týdnů i déle. Při dlouhodobé léčbě se některé léze úplně vyhojí, ale některé nemusí úplně vymizet, může dojít k jejich fibróze.
Ani úplné vyhojení procesu nezaručí, že se problém nevrátí. V tomto případě je třeba sledovat dobu, kdy dojde k návratu infekce.
U těchto rekurentních infekcí se kromě odstraňování hlavní příčiny (pokud se ji podaří odhalit) volí ještě různé možnosti léčby, ale mnohdy je nutná dlouhodobá až celoživotní léčba antibiotiky. Zde však platí jiná pravidla pro jejich volbu a dávkování, hledají se intervaly pro dočasné vysazení.
Odborná literatura uvádí, že dlouhodobé podávání antibiotik má překvapivě velmi málo vedlejších účinků. U psů nebyly zaznamenány komplikace z přemnožení kvasinek ani nejsou záznamy o intoxikaci psů antibiotiky.

Souhrn:

- Většina kožních zánětů má druhotný charakter.
- Pod zánětem kůže se většinou skrývá prvotní příčina.
- Léčba kožních zánětů - zejména hlubokých hnisavých infekcí vyžaduje několikaměsíční léčbu antibiotiky.
- Časté změny antibiotik, dávek, střídání léčebných postupů v krátkých časových intervalech léčení neurychlí. Toto platí zejména u bulmastifů, bulteriérů, buldoků, amerických buldoků a německých ovčáků.
- Provalování se nových ložisek na povrch i v průběhu léčby znamená, že proces v hloubce probíhal již před nasazením léčby, jen nebyl viditelný.
- Používání kortikoidů za účelem urychlení léčby hnisavého zánětu vede zdánlivě k přechodnému zlepšení, ale v podstatě dojde jen k jeho "zamaskování" nehledě na to, že molosové kortikoidy špatně snáší i v malých dávkách.
- Dlouhodobými vracejícími se záněty mohou někteří jedinci vyjadřovat jakousi vnitřní a psychickou nerovnováhu, zde může být účinná i léčba homeopatiky (musí ji však zvolit zkušený homeopat).

Poznámka:

Mnoho zástupců molosovitých plemen mívá problémy se sníženou funkcí štítné žlázy, s tím bývá spojen zpomalený metabolismus a nedostatečná penetrace antibiotik do kůže, to má za následek. pomalé hojení.

Závěr:

Každý majitel může pro kůži svého psa udělat maximum v tom, že bude správně pečovat o jeho kůži a srst pravidelným vyčesáváním a pravidelným užíváním ochranných prostředků proti blechám a klíšťatům. Vyloučí tak alespoň dvě z výše uvedených příčin kožních zánětů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tomáš Tomáš | E-mail | 17. dubna 2009 v 19:00 | Reagovat

Dobrý den.Máme Aljašského Malamuta , fenku a hnisavé záněty kůže řešíme každý rok i třikrát.Je jí šest let , má sníženou činnost štítné žlázy a od mala bere deně 4-6 tablet Euthiroxu.Na léčbu zabírají pouze antibiotika a poslední léčba (kolem vánoc) nás vyšla na 5000 kč .Říkáte si není to zas tak moc ,ale do roka třikrát a asi si budete říkat ,že jsme blázni ,vrážet do psa tolik peněz.Teď jsme dostali zánět znova ,ale s rychlostí jakou nikdy a má velikost dlaně dospělého člověka a hloubku skoro 2 cm.Rodinná rada se usnesla ,že ji necháme utratit, protože musí trpět jako "pes".I když nám to zvěrolékař rozmnlouvá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama