Červenec 2007

Canisterapie

8. července 2007 v 13:15 | Bednišška |  PSI - DOGS
Slovo canisterapie se objevuje v současné době stále častěji a ve volném překladu znamená terapii s pomocí psa.
Canisterapii můžeme také definovat jako způsob terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka, přičemž klade důraz především na řešení problémů psychologických, citových a sociálně-integračních a působení na fyzické zdraví člověka je u ní druhotné. Uplatňuje se zejména jako pomocná psychoterapeutická metoda při řešení různých situací v případě, že jiné metody nejsou účinné nebo použitelné. Jedná se např. o navazování kontaktu s pacienty, kteří obtížně komunikují a při práci s citově deprivovanými dětmi, autistickými dětmi, mentálně postiženými, v logopedické a rehabilitační praxi, při výskytu apatie, u dlouhodobě nemocných dětí nebo jako součást komplexní terapie v geriatrii apod.
Cíle canisterapie výstižně popisuje kolektiv autorů ve své publikaci "Povídání o canisterapii", kterou vydalo Sdružení pro pomoc zdravotně postiženým "PIAFA" ve Vyškově. Jedná se o rozvoj citových, rozumových a pohybových schopností klienta.
Canisterapeuti jsou dobrovolníci, kteří ve svém volném čase se svými psy navštěvují různá sociální zařízení, kde se nacházejí děti nebo dospělí, kteří trpí psychickými poruchami, depresemi, jsou tělesně postižení nebo se cítí opuštění a smutní.
Kontaktem se psy dochází většinou u těchto lidí k velké změně. Například v dětských domovech jsou děti, které se špatně vyrovnávají s životem bez rodičů. Psa berou jako kamaráda, který je má rád takové jaké jsou, můžou si s ním hrát a mazlit se s ním. Pomáhají s péčí o pejska a to vede k vytváření pocitu odpovědnosti, ale také zvýšení sebevědomí, protože jejich osobnost je v této činnosti důležitá. Canisterapeuti připravují různé hry, aby tyto děti co nejvíce poznaly psy a věděly, jak se o ně starat a jak se k nim chovat. V dnešním světě plném počítačových her a Internetu je důležitý vztah ke zvířatům a přírodě vůbec nejen u dětí z dětského domova, ale u všech dětí pro jejich zdravý vývoj. V domovech důchodců návštěvy psů působí jako příjemné zpestření stereotypního dne, staří lidé vzpomínají na své psy a i ti, kteří nechtějí obyčejně komunikovat, vyprávějí příběhy ze svého života, když ještě měli svého čtyřnohého přítele. Tito lidé se potřebují na něco těšit a návštěvy psů jsou pro ně příjemným rozptýlením. Mnozí totiž, i když to zní krutě, zde čekají jen na svou smrt a proto canisterapie má i zde velký význam. Poněkud odlišná terapie je v různých ústavech pro mentálně nebo tělesně postižené. Zde pes tvoří i součást jakési rehabilitace, protože napomáhá procvičování některých částí těla. Je těžké přimět postižené dítě, že musí procvičovat svaly na rukou, ale stejné dítě bez pobízení hází psu míček a natahuje se, aby ho pohladilo, rozevírá dlaň, aby cítilo jeho srst, když se s ním mazlí. Děti, které jsou velmi pohybově omezené, se dokáží za psem i plazit nebo lézt po čtyřech, aby se ho alespoň dotkly. Velmi významnou a úspěšnou metodou je v těchto případech polohování.
Psi musí nejdříve složit zkoušky, jimiž se testuje jejich povaha a zda jsou tedy vhodní pro canisterapii. Někteří psi nejsou zvyklí na cizí lidi a tak přestože jsou hodní ke své rodině, nehodí se pro canisterapii provozovanou mimo okruh vlastní rodiny.
Základem canisterapeutického psa je hlazení a mazlení. Obojí musí takový pes vydržet dlouho, a proto se využívá touha štěněte po kontaktu k nasměrování na tělesný kontakt s člověkem. Pes se připravuje na terapeutické poslání již od štěněte, a proto je třeba ho zvykat na různé situace a prostředí, se kterými se může setkat. Přivyká si na různé možnosti komunikace a různé zvuky. Od klidného hovoru, přes pískání, kvičení, až po hlasitý smích. Majitel psa musí zajistit, aby z něj vyrostl klidný a vyrovnaný pes, který bude trpělivý a společenský, a unese velkou psychickou zátěž. Bude totiž vystaven neustálému halasu, prudkým pohybům, nečekaným dotekům a objetím, nekonečnému drbání a hlazení či občasnému vláčení za vodítko. Pes musí brát jako naprosto normální pohyb těžce postiženého člověka, manipulaci s vozíkem, a nesmí ho vyvést z míry ani případný pád dítěte s holemi před jeho tlamou. Důležité také je, aby ho kontakt s cizími lidmi těšil.
Pes, který má vykonávat terapeutické poslání, musí nejdříve složit zkoušky podle zvláštního zkušebního řádu, během něhož se zjistí, zda je dostatečně klidný a vyrovnaný, a práce s lidmi je mu blízká. Zkušební řády jednotlivých společností, jež se zabývají canisterapií, nejsou totožné, ale liší se jen velmi málo, jelikož mají společný cíl. Sestavují je členové zkušební komise a po jejich schválení představenstvem je platnost zkušebních řádů podmíněna stvrzením Ministerstva vnitra České republiky. Zkušební řád společnosti Podané ruce má několik bodů, které testují, zda nejsou agresivní nebo příliš bázliví, zda jsou ovladatelní a nevadí jim zatahání za ucho nebo za ocas.
Dne 1.3.2004 vešel v platnost zákon ze dne 21. ledna 2004, kterým se mění zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, který podle § 4a považuje za propagaci týrání mimo jiné zejména vystavování, jiné demonstrace nebo předvádění zvířete, na kterém byl proveden zákrok uvedený v § 4 odst. 1 písm. g) (viz níže), na veřejném vystoupení nebo svodu zvířat. Z tohoto důvodu se zakazuje účast psů, jež mají kupírované uši po tomto datu, na povahových testech psů, jež společnost Podané ruce organizuje.
§ 4 odst. 1 písm. g) provádět chirurgické zákroky za účelem změny vzhledu zvířat, zejména kupírovat uši, ničit hlasivky nebo používat jiných prostředků k omezení hlasitých projevů zvířat anebo z jiných než zdravotních důvodů amputovat drápy a zuby, nejde-li o případy uvedené v § 7, odst. 3: Znecitlivění se rovněž nepožaduje při
a) kastraci telat, selat, kůzlat, jehňat a králíků samčího pohlaví mladších 8 týdnů, kteří netrpí nějakou anatomickou vadou,
b) odrohování nebo tlumení růstu rohů u telat ve stáří do 8 týdnů, pokud se neprovádí kauterizací, případně chirurgickou extirpací,
c) krácení ocasu u selat, jehňat a štěňat mladších 8 dnů,
d) odstraňování ostruhy kohoutů během prvního dne života,
e) kauterizaci zobáků a hřebenů hrabavé drůbeže,
f) extirpaci zubů savých selat,
g) označování zvířat, zejména jejich tetováním a vrubováním uší, a jestliže je zákrok prováděn osobami odborně způsobilými.

Český fousek

8. července 2007 v 13:13 | Bednišška |  PSI - DOGS

Český fousek je velice klidný, přítulný a poslušný, přitom však inteligentní, aktivní a houževnatý.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Bohemian wire-haired Pointing griffon
PŮVOD:
Český fousek byl vyšlechtěn v polovině 19.století v Česku a již od počátku zde sklízel ohromnou popularitu. Český fousek v sobě nosí krev německých hrubosrstých a krátkosrstých ohařů, která mu byla doplněna s postupem času, jak se český fousek formoval. Standard byl přijatý na konci 19. století. Český fousek je oblíben nejen v Česku, ale také za hranicemi.
POPIS:
Český fousek je plemenem loveckých přátelských psů. Je to vysoký pes, s dobře vyvinutými svaly, s dlouhýma nohama i hrudníkem a silným krkem. Oči jsou tmavé, s chytrým a pozorným pohledem. Na čumáku jsou nevelká obočí, kníry a fousy na bradě. Uši jsou posazené nad linií očí. Ocas se dříve kupíroval.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 60 až 66 cm.
Fena má v kohoutku 58 až 62 cm.
VÁHA:
Pes má dle standardu FCI váhu minimálně 28 kg, maximálně 34 kg.
Fena má dle standardu FCI váhu minimálně 22 kg, maximálně 28 kg
SRST:
Srst Českého fouska se zkládá ze tří druhů srsti. Podsrstí je hebké a husté, dlouhé asi 1,5 cm. Zamezuje pronikání vlhkosti na kůži a během léta se téměř úplně ztrácí. Krycí srst je dlouhá 3 až 4 cm, je na omak vhodně hrubá a drsná a dobře přiléhající. A pesíky, dlouhé 5 až 7 cm, obzvláště hrubé a štětinaté, vyrůstající na slabinách, plecích a hrudi. Český fousek má zvýrazněné kníry, bradku a obočí. Zbarvení je tmavě grošované, s hnědými skvrnami nebo bez nich, hnědé se známkami či tečkami na hrudi a dolní části končetin nebo hnědé bez jakýchkoliv známek.
CHARAKTER:
Český fousek si rád dopřává odpočinek v útulném rohu místnosti. Chová se přítulně, je velice klidný a poslušný, přitom však inteligentní, aktivní a houževnatý.
PÉČE:
Český fousek vyžaduje delší procházky a přiměřenou fyzickou námahu.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Český fousek se v průměru dožívá 12 až 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Vystavování zvěře a společník.
PLEMENO:
FCI VII. - Ohaři, přinašeči a slídiči.
Sekce 1 - Ohaři.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
CF.
ČÍSLO STANDARDU:
245/ 07.08.1998 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
21.05.1963

Psí kuchařka

8. července 2007 v 13:08 | Bednišška |  PSI - DOGS
Palčinky trochu jinak
Vejce, mléko, polohrubá mouka, tvaroh nebo sýr
Z vajec, mléka a mouky připravíme běžné těsto, ze kterého upečeme palačinky. Ty pak plníme tvarohem, nebo masovou směsí. Necháme vychladnout, nakrájíme na malé kousíčky a podáváme jako svačinku.
Masové kuličky
Libové hovězí nebo telecí maso, žloutek, máslo
Maso uvaříme a naškrabeme nebo rozemeleme. Hmotu smícháme s vařeným žloutkem a másle. Utvoříme malé kuličky. Toto je vhodné i pro psy od třetího týdne věku.
Sardinková pomazánka s oloumouckými syrečky
Sardinky v rostlinném oleji, tvaroh, 1 balíček olomouckých s.
Sardinky i s olejem rozetřeme s tvarohem. Olomoucké tvarůžky zozmačkáme vidličkou a smícháme se směsí tvarohu a sardinek.
-pomazánku můžeme dělat i bez olomouckých sirečků
Sušenky k čaji
Recept na psí sušenky, které mohou nahradit příliš sladké a pro psy nevhodné piškoty. Nejde je samozřejmě použít jako kompletní krmení, ale pro kuchaře - začátečníky jsou jako dělané. Navíc pokud máte raději spíš méně sladké, můžete si na nich pochutnat také.

Suroviny:
3 hrnky celozrné mouky
2 polévkové lžíce tuku (máslo, sádlo - nesolené!, nebo olej)
2 vejce
1/4 hrnku melasy
2 polévkové lžíce medu
4 lžíce karobu (není nutné)
trochu vody

Postup:
Do mouky vyklepneme dvě vejce, přidáme rozpuštěný tuk, melasu, med a karob. Vše dobře propracujeme do hladkého těsta, tuhého asi jako na vánoční cukroví. Pokud je těsto tuhé a drobivé přidáme podle potřeby vodu. Připravíme si plech vymazaný tukem a z připraveného těsta vyvalujeme rukou kuličky o průměru necelé dva centimetry, které klademe na připravený plech. Pečeme v troubě při střední teplotě dokud nejsou sušenky hotové (po rozlomení je i vnitřek propečený.

Tipy:
sušenky jsou poměrně tvrdé, takže si pes pěkně žvýká. Pokud ale chceme aby změkly, stačí je nechat několik dní proležet.

Celozrná mouka se dá koupit ve většině obchodů, my použiváme špaldovou mouku z biopotravin nebo zdravé výživy, která je ještě zdravější.

Karob koupíte ve zdravé výživě nebo biopotravinách - chutná a vypadá podobně jako kakao, nikdy ho však kakaem nenahrazujeme - pro psa je čokoláda jedovatá! Pokud nemáme karob, můžeme ho vynechat, nebo místo něj použít jinou příchuť - např. slunečnicová semínka nebo oříšky.

Jak vybrat hračku pro štěně?

8. července 2007 v 13:05 | Bednišška |  PSI - DOGS
štěně, foto : www.mooseyscountrygarden.com
K dobrému vývoji každého štěněte patří hra. Nejlepší variantou samozřejmě je, když si se svým pejskem hrajete vy, jeho majitel. Avšak jsou chvíle, kdy zrovna nemáte čas nebo pes musí zůstat sám doma, a štěně si musí hrát samo. K tomu mu ovšem musíte obstarat hračky, protože jinak si ke hraní a kousání najde v domácnosti něco sám. Každá hračka však není pro vašeho čtyřnohého miláčka vhodná, je důležité se zamyslet nad jejich výběrem. Na trhu je velmi mnoho speciálních hraček, které jsou vhodné nejen pro štěňata, ale mají je ve velké oblibě i dospělí či starší psi.
Na co je potřeba myslet při výběru hračky?
Velikost: Bezpečnost hračky závisí na velikosti plemene. Každý pes má jinou velikost ústní dutiny, a je potřeba dbát na to, aby hračku, kterou zvolíte, nemohl váš pes spolknout. Většina hraček je totiž vyrobena z nestravitelného materiálu. Většina psů má ráda hru s míčkem, ale nikdy nedávejte svým psům míčky příliš malé. Oblíbené mezi psy jsou také pískací hračky, ale u větších plemen je dobré je využívat pouze jako pomůcku při výchově psa, protože tyto hračky jsou většinou z měkkého materiálu, pes je může roztrhat a některé části spolknout, což pro něj rozhodně není zdravé. Také si uvědomte, že tyto hračky vyluzují zvuky, které mohou být nepříjemné vám, i když vaše štěně z nich má obrovskou radost.
Materiál: Hračka by měla být vyrobena z pevného materiálu tak, aby ji pes nemohl rozkousat, ale nesmí být až tak tvrdá, že by mohla psa poranit při okusování. Pes dokáže hračku dlouho a intenzivně žvýkat, proto musí být vyrobena ze zdravotně i hygienicky nezávadného materiálu. Povrchová úprava hračky nesmí být taková, aby se z ní při žvýkání uvolňovaly toxické látky. Hračka také nesmí být složena z několika dílů, které by pes mohl spolknout. Velmi nevhodné jsou pro psa hadrové hračky, které brzy roztrhá.
Tvar: Ač se vám to může zdát zanedbatelné, i tvar hračky je při výběru velmi důležitý. Hračka nesmí mít ostré hrany, nevhodně tvarovaná hračka se také může psovi vzpříčit mezi zuby, a pes může zpanikařit.
Mezi hračky lze zařadit i žvýkačky pro psy. Mezi psy jsou také velice oblíbené, zvláště štěňata velmi ráda žvýkají, protože jim to usnadňuje prořezávání druhých zubů. Žvýkačky bývají vyrobeny ze surové kůže, a jsou vyráběny ve všech možných tvarech a velikostech tak, aby byly pro psy přitažlivé. Mají také různé chutě, takže je na vás, abyste svému kamarádovi vybraly takové, co mu nejvíce vyhovují a chutnají. Tyto pochoutky by však pes neměl dostávat příliš často, protože většinou nejsou přínosem k vyvážené potravě. Používejte je spíše jako odměnu při výcviku.

Pexeso s pejskama

8. července 2007 v 13:03 | Bednišška |  HRY
TADY Najdete psí pexeso - za kolik sekund ste ho zvládli?

Vnitřní paraziti

8. července 2007 v 11:01 | Bednišška |  NEMOCI KOČEK

Choroby dýchací soustavy

8. července 2007 v 11:00 | Bednišška |  NEMOCI KOČEK

Choroby uší

8. července 2007 v 10:58 | Bednišška |  NEMOCI KOČEK

Poruchy očí

8. července 2007 v 10:58 | Bednišška |  NEMOCI KOČEK

Kožní paraziti

8. července 2007 v 10:57 | Bednišška |  NEMOCI KOČEK

Choroby kůže a srsti

8. července 2007 v 10:57 | Bednišška |  NEMOCI KOČEK

Poruchy kostí, svalů a kloubů

8. července 2007 v 10:56 | Bednišška |  NEMOCI KOČEK

Rybák obecný

8. července 2007 v 10:50 | Bednišška |  PTÁCI - BIRDS

Rybák obecný - Sterna hirundo

Mnoho lidí si myslí, že máme u nás u řek racky, ale většinou to nejsou rackové, ale právě rybák obecný. Rybák obecný má úpravný zevnějšek, dlouhá špičatá křídla a patří k nejpůvabnějším mořským ptákům. Při lovu drobných rybek se často zastaví v letu nad vodou a třepotá se na jednom místě nad hladinou. Rybák obecný
Rybák obecný
TřídaPtáci- Aves
Řáddlouhokřídlí - Charadriiformes
Čeleďrackovití - Laridae
Rodrybák - Sterna
DruhRybák obecný - Sterna hirundo

Vzhled

Mladý pták má křídla a záda hnědavě zbarvená. Samice a samec vypadají úplně stejně. Ve svatebním šatě mají zobák červený s černou špičkou a černé čelo. Díky dlouhému a hluboko vidlicovitě vykrojenému ocasu létá rybák velmi elegantně. Hnízdo je mělký důlek v zemi a rybáci ho často vykládají úlomky lastur, trávy či chaluh. Snůška sestává z dvou až tří smetanově zbarvených vajíček, která mají nápadně tmavé skvrny.

Rozšíření

Během letních měsíců a v době tahu bývá rybák obecný nejhojnějším druhem rybáka, který se vyskytuje na středoevropských pobřežích. Naproti tomu ve vnitrozemí je možné spatřit tohoto ptáka, který kdysi v hojném počtu hnízdil podél řek, již pouze na několika málo místech. Mnohá ze zbývajících hnízdišť musí ochránci přírody přísně chránit. Na některých jezerech a přehradách rybáci hnízdí na umělých hnízdních plošinách, jakýchsi vorech, které ochránci zvlášť zřizují pro ohrožené druhy vodních ptáků. Na těchto místech máme možnost pozorovat rybáky z bezpečné vzdálenosti. Je při tom nutné přibližovat se opatrně a zachovat určitou vzdálenost. Ptáci se velice snadno vyplaší a opouštějí hnízda. Nevítané vetřelce občas zahánějí prudkými útoky, při nichž na ně nalétávají ze vzduchu ve výši hlavy. Mnohdy dokonce rybáci udeří ptáky zobákem, a tak jim mohou dokonce způsobit i krvácející rány.
Vyskytuje se ve třech oblastech - jsou to rybničnaté pánve v jižních Čechách, kde hnízdí na různých rybnících v závislosti na aktuálním stavu vody a přítomnosti obnaženého dna jako vhodného biotopu. Druhou oblastí je jižní Morava, kde je nejpočetnější současná kolonie vyskytující se v Česku na Střední nádrži vodního díla Nové Mlýny. I zde je však závislý na výšce vodní hladiny a přítomnosti ostrůvků. Pravidelně je hnízdění zaznamenáváno na vodních nádržích na Ostravsku.
Široce rozšířen v Euroasii, severní Africe, na východě Severní Ameriky a v karibské oblasti. Přezimuje na pobřežích západní a jižní Afriky, na jihu a jihovýchodě Asie, na východě Austrálie a ve Střední a Jižní Americe.

Způsob života a potrava

Rybák obecný je vysoce společenský pták, a tak tráví většinu času při shánění potravy v malých hejnech, mnohdy společně i s dalšími druhy rybáků. Tito ptáci také společně odpočívají. Když pobývají ve svých jižních zimovištích, tráví hejna den i noc daleko na moři, ve vzdálenosti mnoho kilometrů od pobřeží. Rybák obecný je tažný pták, a tak na jaře přilétá na místa hnízdění. Každoročně se vrací na jedno a to samé hnízdiště, do kolonie, ve které se narodil. Většinou se hnízdní kolonie nacházejí na pobřežích, chráněny skromnou vegetací, na plochých skalách, na plážích nebo v pobřežních dunách. Směrem dál do vnitrozemí bývají kolonie zpravidla menší. Ptáci se v koloniích chovají většinou velice hlučně a hájí ji proti vetřelcům. V koloniích rybáků a na místech, kde odpočívají, dochází v pravidelných odstupech k zvláštnímu jevu, který označujeme jako "panické lety". Bez jakékoliv zjistitelné příčiny všichni dospělí ptáci náhle umlknou a odletí na otevřené moře, ovšem během několika minut se zase všichni v poklidu vrátí.
Rybáci nejpilněji loví brzy ráno a k večeru. Jejich potravu tvoří převážně malé rybky, loví však také drobné korýše, garnáty, malé kraby, červy a larvy vodních brouků a troufnou si i na menší žáby. Při lovu se spoléhá na svou dovednost při létání. Létá pomalu nad vodou a hlavu má otočenou kolmo dolů se zobákem namířeným k hladině. Vždy se na okamžik téměř zastaví v letu, chvíli se třepotá na místě, a pokud objeví kořist, vrhá se střemhlav do vody z výšky až šesti metrů. Pokud je ryba hlouběji pod hladinou, rybák se potopí i 20 až 30 cm hluboko, chňapne oběť a rychle se opět vynoří z vody s kořistí v zobáku. Rybák obecný je velmi přizpůsobivý pták a na kratší dobu je ochoten spokojit se i s jiným druhem kořisti a použít jiných způsobů lovu. Pokud zvládne v okolí hnízdící kolonie nedostatek potravy, chytají rybáci i létající hmyz a dokonce se chovají jako piráti a vylupují si navzájem hnízda. Rybáci žijící na našem území mají podobnou skladbu potravy, místo mořských ryb však chytají více hmyzu, který loví ve vzduchu, a drobné živočichy.

Rozmnožování

Tok a námluvy u rybáků obsahují celou řadu rozmanitých prvků a způsobů chování, přičemž ty nepůsobivější provozují přímo ve vzduchu. Při svatebním letu, při kterém sameček často drží v zobáku malou rybičku, vystoupá párek do výšky až 100 metrů, partneři kolem sebe krouží s trhavými údery křídel a pak se zase oba spouštějí prudce dolů, přičemž se jeden pták pokouší tomu druhému rybku ze zobáku vytrhnout. Hnízdo bývá jen malá mělká prohlubeninka v zemi a ptáci ji většinou vystelou všelijakým rostlinným materiálem, nasbíraným v blízkosti. Každý pár si obhajuje své hnízdo a jeho okolí, které považuje za své území. Toto teritorium bývá kruhového tvaru o několika metrech čtverečních. Někdy jsou však hnízda tak nahloučena, že ptáci na sebe dosáhnou zobákem, a pak mezi nimi dochází k neustálému hašteření. Snůšku zahřívají po dobu tří týdnů oba rodiče. Přibližně sedmkrát denně se navzájem vystřídají, ale samice většinou stráví na vejcích mnohem více času.

Ochrana

Středoevropská hnízdiště ve vnitrozemí jsou ohrožena a ubývají kvůli zvyšující se zástavbě podél řek. Zbývající populace zde vykazují při hnízdění malé procento úspěšnosti.
Český názevRybák obecný
Latinský názevSterna hirundo
Délka31 - 35 cm
Hmotnost110 - 160 g
Rozpětí křídel77 - 82 cm
Pohlavní dospělostve 2. - 4. roce
Počet snůšek1
Snůška2 - 3 smetanově nebo zelenavě zbarvená vejce s tmavými skvrnami
Doba sezení21 - 22 dní
Schopnost letuza 22 - 28 dní
Způsob životaTažný pták, hnízdí v koloniích
PotravaRyby, drobní korýši
Délka životaNejstarší zjištěný kroužkovaný pták se dožil 25 let
OchranaAno
priroda.cz

Škrkavky

8. července 2007 v 10:49 | Bednišška |  NEMOCI PSŮ
Invaze škrkavek je častým parazitárním onemocněním psů, je nutné jí věnovat soustavnou pozornost.
Původce:
Invazi vyvolává škrkavka psí (Toxocara canis). Jedná se o parazita kruhového průřezu žlutavé až narůžovělé barvy, který nepotřebuje ke svému vývoji mezihostitele. Vyskytuje se prakticky na celém světě. Sameček dosahuje délky 8 až 12 cm a šířky 2 až 2,5 mm, samička je větší, dosahuje délky 16 až 18 cm a šířky 2,5 až 3 mm. Vajíčka jsou vylučována trusem, ve kterém se za 9 až 1 dní vyvíjí larvální stadium schopné invaze.
Způsob nakažení:
K invazi do organizmu psa může dojít třemi způsoby. Jednak pozření vajíček škrkavky potravou, dále pozřením tepelně neupraveného masa nespecifického hostitele a průnikem larev do štěněte z těla matky v průběhu březosti. Během několika vývojových stadií se zárodky, larvy a dospělí jedinci škrkavek dostávají do orgánu dýchacího a trávicího ústrojí i do krevního oběhu.
Klinický obraz:
Příznaky onemocnění se zpravidla projeví pouze tehdy, když se v organizmu psa objeví větší množství škrkavek. Příznakem jsou chronické průjmy, občasné nechutenství, poruchy trávení, hubnutí, malátnost, zvracení, matná srst.U štěňat se může objevit až ochrnutí končetin, záchvaty křečí a psychického podráždění různého stupně, zpoždění růstu a apatie. Klubíčka škrkavek mohou způsobit ucpání střeva s břišními bolestmi. Při průchodu larev přes dýchací aparát se může u psů objevit ztížené dýchání, pokašlávání až dráždivý kašel, zvýšená teplota a ztráta rovnováhy.
Opatření:
Jediným možným opatřením je odborné odčervení postiženého psa vhodným odčervovacím přípravkem v dávce doporučené výrobcem.
Prevence:
Vhodným preventivním opatřením je pravidelné provádění laboratorního (koprologického) vyšetření trusu s následným cleným odčervením psa. Stejně lak je vhodné provést laboratorní vyšetření trusu s případným odčervením u feny před krytím. Nutné je odčervit narozená štěňata v termínech, které doporučuje výrobce příslušného odčervovacího preparátu.
Na našem trhu je v současné době celá řada odčervovacích preparátů našich i zahraničních výrobců.

Zánět ledvin

8. července 2007 v 10:48 | Bednišška |  NEMOCI PSŮ
Poměrně často se vyskytující onemocnění psů s akutním nebo chronickým průběhem.
Příčiny:
Virové a bakteriální infekce, otravy a lékové otravy, nevhodná výživa., metabolické poruchy, mechanická poškození, prochladnutí apod.
Klinický obraz:
Akutní zánět je provázen celkovou poruchou organizmu, nechutenstvím a únavou. Objevují se i horečky. Oblast beder je citlivá na pohmat, pes se neochotně pohybuje, chodí strnule a nahrbeně, bolestivě močí. Sekrece moči je snížená, v konečném stadiu může přestat úplně. V moči se může objevit krev. Chronický zánět ledvin se vyvíjí z akutní formy nebo vzniká jako proces chronický už od počátku onemocnění. Příznaky jsou podobné jako u akutního zánětu, probíhají však mírněji. Diagnosticky cenné je laboratorní vyšetření moči.
Prognóza:
Při včasném rozpoznání nemoci a zahájení léčby je příznivá, v těžších případech nejistá až nepříznivá.

Chřipka psů

8. července 2007 v 10:44 | Bednišška |  NEMOCI PSŮ
Chřipka psů je nakažlivé onemocnění zejména dýchacího aparátu v případě atypické formy mozku.
Původce:
Původce onemocnění je virus. Poprvé byl izolován v roce 1967, je málo odolný a citlivý na vyšší teploty. Ničí ho běžné desinfekční prostředky.
Způsob nakažení:
K nakažení psa dochází kapénkovou infekcí, virus se vylučuje i močí. Inkubační doba tohoto onemocnění je 4 až 9 dní.
Klinický obraz:
Nemoc probíhá ve formě mírné, těžké a atypické.
V případě mírné formy pozorujeme suchý kašel, slabý výtok z dutiny nosní a z očí. Těžká forma se projevuje úporným dávivým kašlem přecházejícím ve zvracení, výtokem z očí a z nosu, který je z počátku vodnatý, později hlenovitý až hlenohnisavý. Charakteristická, zvláště u mladých psů, je ztráta hmotnosti. V případě lehké i těžké formy jsou výše uvedené příznaky provázeny nechutenstvím, malátností a ospalostí psa, tělesná teplota bývá zvýšená pouze v počátku onemocnění. U neléčených případů se může vyskytnout řada komplikací v důsledku souběžného uplatňování dalších mikroorganizmů, od zánětu mandlí až po zánět plic. Průběh atypické formy onemocnění byl zaznamenán v roce 1980 v USA. Tato forma se projevuje nekoordinovaností pohybů a ochrnutím zadní části těla.
Prevence:
Preventivním opatřením je pravidelné provádění ochranného očkování.

Infekční kašel

8. července 2007 v 10:43 | Bednišška |  NEMOCI PSŮ
Infekční kašel je nakažlivé onemocnění, které postihuje dýchací aparát.
Původce:
Původce onemocnění je virus. Poprvé byl izolován z nemocných psů v roce 1962 v Kanadě. Později byl také prokázán v USA, Velké Británii Německu a Holandsku. Tento virus je velmi blízký viru infekčního zánětu jater psů.
Způsob nakažení:
K nakažení psa dochází cestou dýchacího ústrojí. K onemocnění jsou vnímaví především mladí psi, kteří nejsou proti němu očkováni, může se však objevit i v populaci starších psů. Šíření nastává kapénkovou infekcí při kašli nemocných zvířat.
Inkubační doba onemocnění je 2 až 12 dní.
Klinický obraz:
Charakteristickým příznakem nemoci je krátký a suchý kašel, dochází k zánětu hrtanu, průdušnice a průdušek. Hrtan je na pohmat bolestivý. Někteří psi zvracejí. Stav je provázen zrychleným dechem, výtokem z nosu a zvýšenou teplotou. Onemocnění nemívá smrtelný průběh.
Prevence:
Preventivním opatřením je pravidelné provádění ochranného očkování

Infekční zánět jater

8. července 2007 v 10:43 | Bednišška |  NEMOCI PSŮ
Infekční zánět jater psů, tzv. Rubarthova choroba (pojmenovaná podle švédského vědce Rubartha, který v roce 1947 prokázal virový původ tohoto onemocnění), je zánětlivé onemocnění jater psů s horečnatým průběhem.
Původce:
Původce onemocnění je virus, který je poměrně odolný, např. přežívá vysušení i teplotu -20 °C.
Způsob nakažení:
Zdravý pes se může nakazit virem cestou dutiny ústní a trávicím ústrojím, přenos však mohou zprostředkovat i krev sající vnější paraziti (např. blechy). Inkubační doba této choroby je 2 až 14 dní.
Klinický obraz
Nejprve je možné pozorovat nechutenství a skleslost až apatii doprovázenou vysokými teplotami (40 - 41 °C). Průvodním příznakem bývá často výtok z očí a zánět mandlí. U některých psů se objevuje zvracení a průjem. Asi u 20 nakažených psů je možno zjistit zánět oční rohovky, tzv. "bílé oko". Toto postižení zpravidla trvá až několik týdnů a pak samovolně mizí. Nákaza může mít u psů průběh prudký, pozvolný, nebo probíhá skrytě (latentní průběh). Při skrytém průběhu nejsou výše uvedené příznaky zřetelné, při prudkém onemocnění pes náhle hyne, při výskytu pozvolné formy se pes obvykle do 14 dnů uzdraví.
Prevence:
Preventivní opatření spočívá ve včasném a pravidelném provádění vakcinace vhodnou očkovací látkou. V současné době se toto onemocnění vyskytuje v populaci psů díky prováděnému očkování poměrně zřídka.

Psinka

8. července 2007 v 10:42 | Bednišška |  NEMOCI PSŮ
Jde o akutní nakažlivé onemocnění, které bylo zavlečeno do Evropy z Ameriky v 18. století. Na našem území byla psinka zaznamenána po první světové válce jako velmi nakažlivé onemocnění s vysokou úmrtností zejména u psů.
Původce:
Původce psinky je virus z čeledi Paramyxoviridae, poměrně odolný ve vnějším prostředí.
Způsob nakažení:
Z nemocného zvířete se virus vylučuje do vnějšího prostředí všemi výměšky. Přenos infekce je realizován přímým kontaktem mezi psy, ale i zprostředkovaně (krmivem nebo nápojem, potřísněným výměšky nemocného psa, po olíznutí infikovaných předmětů apod.). Popsán byl ~ přenos vzduchem v případě ustájení nemocných a zdravých psů v jednom prostoru. Nejčastěji psinkou onemocní psi do jednoho roku stáří. Onemocnět mohou však i psi starší. Psinka často probíhá v tzv. "vlnách", zpravidla z jara a na podzim. Podstatný vliv na vznik a průběh onemocnění má u psa i jeho celkový zdravotní stav (nachlazení, trávicí poruchy apod.) a to, jak je zvíře vyživováno (podvýživa, nedostatek minerálních látek a vitamínů).
Inkubační doba u psinky je 3 až 7 dní. V některých případech probíhá ,nemocnění velmi rychle. Jedná se o případy, kdy se virus po náhlém vzestupu teploty pomnoží, vyplaví do krve a pes uhyne, zpravidla do 3 dnů.
Klinický obraz:
Podle toho, které orgány jsou původcem nejvíce postižené, rozeznáváme čtyři základní formy psinky: plicní, střevní, nervovou a kožní. Průběh onemocnění je rozmanitý. Každá forma se může vyskytovat samostatně (nervová forma se vyskytuje samostatně vzácně), popř. může jedna forma přecházet v druhou. Zpravidla však u všech druhů začíná psinka zvýšenou tělesnou teplotou, nechutenstvím, malátností, pes se chová samotářsky, chvěje se, je nevrlý, snadno unavitelný, srst bývá zježená.
U plicní formy se brzy objevují příznaky zánětu dýchacích cest (výtok z nosu, pes si tře nos o přední tlapky), výměšek z nosu je řídký, později hlenovitý až hnisavý s příměsí krve. Později se dostaví kašel, občas až záchvatovitý, poukazující na zánět hrtanu a průdušek. Tento stav může přejít až v zánět plic. Současně s příznaky postižení horních cest dýchacích se objevují i záněty učních spojivek, vzácně i rohovky. Oko je citlivé na světlo (tzv. světloplachost).
Při střevní formě vystupují do popředí příznaky zánětu hltanu, mandlí, žaludku a střev. Pes zvrací (zvratky jsou hlenovité, žlutě zbarvené), trus je řídký, 111enovitý, často s příměsí krve.
Nervová forma většinou nastupuje v průběhu formy plicní nebo střevní a projevuje se místními záškuby (v obličejové části, na čenichu, na pyscích, tvářích, žvýkacích svalech, na svalech krku a končetin), které se objevují rytmicky buď trvale, nebo s určitým časovým odstupem. V některých případech se objevují i celkové nervové příznaky připomínající epileptické (padoucnicové) záchvaty. Záchvaty často končí obrnami, zejména zadních končetin.
V současné době se méně často objevuje forma kožní. Projevuje se zrohovatěním a popraskáním vrchní vrstvy pokožky na polštářcích tlap.
Léčba psinkového onemocnění je velmi problematická a zpravidla neúspěšná (odborná literatura uvádí až 60% neúspěšně léčených případů).
Prevence:
Základním ochranným opatřením proti nakažení psa tímto onemocněním je včasná vakcinace. Podobně jako v případě parvovirózy i u psinky většina výrobců vakcín doporučuje zahájit očkovací program v 6. až 8. týdnu věku psa. V případě výskytu psinky v populaci psů je vhodné omezit vzájemný kontakt psů v rámci hromadných kynologických akcí apod.

Parvoviróza

8. července 2007 v 10:42 | Bednišška |  NEMOCI PSŮ
Parvoviróza je jednou z nejnebezpečnějších chorob, která postihuje zejména štěňata v nejútlejším věku. Poprvé byl výskyt parvovirózy zaznamenán v roce] 1977 ve Spojených státech amerických, ve státě Texas, jako hromadný výskyt průjmů a zvracení psů.
Původce:
Původce této závažné choroby je virus z čeledi Parvoviridae, tzv. Parvovirus canis.
Způsob nakažení:
K nakažení zdravého zvířete může dojít přímým kontaktem s nemocným zvířetem, ale i zprostředkovaně, kdy se jako faktor přenosu mohou uplatnit mechanicky lidé, hmyz, různé předměty apod. Parvoviróza postihuje především štěňata ve věku 6 až 12 týdnů. To je způsobeno tím, že v tomto období života psa vymizí z jeho organizmu mateřské protilátky (protilátky získané z mateřského mléka) a štěně ztrácí ochranu nejen proti parvoviróze, ale i proti dalším infekčním onemocněním. Inkubační doba trvá zpravidla 7 až 14 dní.
Klinický obraz:
Klinicky se tato infekční choroba vyskytuje ve dvou základních formách. První forma tzv. parvovirusový zánět střev, se projevuje úporným zvracením a těžkými vodnatými, odporně zapáchajícími průjmy s příměsí krve. Tělesná teplota ve většině případů vystupuje na 40 až 40,5 °C. Psi jsou apatičtí, nepřijímají potravu. Opakované zvracení a průjmy způsobují velké ztráty tělesných tekutin a psi většinou po 2 až 5 dnech hynou, za příznaků těžké dehydratace.
Druhá forma, tzv. parvovirusový zánět srdečního svalu, je méně častá než forma první. Štěňata při ní hynou náhle, zpravidla bez klinických příznaků onemocnění. Někdy se objeví dušnost, popř. zvracení.
Ve většině případů není léčba parvovirózy úspěšná. Velkou měrou se na této skutečnosti podílí fakt, že se veterinární lékař ve své praxi setkává s nemocným zvířetem často až v pokročilé fázi onemocnění. Proto je nutné, aby byl nemocný pes přiveden k ošetření již při objevení se prvních příznaků onemocnění (nezájem o okolí, zvýšená tělesná teplota, nechutenství, celková slabost, malátnost, otupělost apod.).
Prevence:
Jediným poměrně spolehlivým ochranným opatřením je včasné provedení vakcinace zdravých štěňat. Většina domácích i zahraničních výrobců vakcín doporučuje provést očkování proti parvoviróze již v 6 až 8 týdnu života štěněte.
Dalším důležitým opatřením zabraňujícím rozšíření nákazy do populace psů při hromadném výskytu nemoci omezení pohybu psa, tzn. vyhnout se hromadným kynologickým akcím (výstavy, bonitace, svody, soutěže apod.).