Květen 2007

Petice na pomoc slepicím !!!

22. května 2007 v 9:11 | Bednišška |  OCHRANA ZVÍŘAT
KLIKNI TADY!
Pokud se Ti nelíbí, že jsou slepice chovány v klecích, bez možnosti pohybu, tak máš možnost pomoct. Klikni na odkaz, podepiš se a odešli, zabere to jen pár vteřin a můžeš pomoci

Alpský jezevčíkovitý brakýř

22. května 2007 v 9:07 | Bednišška |  PSI - DOGS

Alpský jezevčíkovitý brakýř

Původ: Tvoří přechodnou formu mezi pravými honiči a jezevčíky. Vznikl v rakouských Alpách, kde tamní myslivci potřebovali odolné psy, schopné vytrvale, ale ne příliš rychle sledovat zvěř v náročných vysokohorských podmínkách. Původně nejednotné typy z jednotlivých oblastí byly od poloviny minulého století sjednocovány a roku 1897 byl vypracován standard alpského jezevčíkovitého brakýře.
Alpský jezevčíkovitý brakýř - Autor:Martin Smrček

Alpský jezevčíkovitý brakýř

Popis: Menší až středně velký robustní nízkonohý honič. Hlava lehká, bez vrásek v obličeji. Oči tmavohnědé, přátelského výrazu. Uši vysoko nasazené, zavěšené, ploše přiléhající. Krk dlouhý, mohutný, svalnatý. Hrudník dlouhý, dosahující až pod lokty, ale ne příliš široký. Tělo s krátkým rovným hřbetem a středně spáditou zádí. Končetiny - hrudní kostnaté, s vybočenými lokty a poněkud zakřiveným předloktím. Pánevní s širokými a plnými stehny. Ocas vysoko nesený, na konci kartáčovitě osrstěný. Srst velmi hustá a tvrdá, přiměřeně dlouhá. Zbarvení: většinou červenohnědé.
Charakteristika: Robustní, silný a mimořádně vytrvalý lovecký pes, vhodný i do těžkých terénů. Zvěř sleduje pomaleji, proto ji příliš nevyplaší a nezažene tak daleko, což je zvláště v dnešních menších revírech velkou výhodou.
Zvláštní nároky: Vhodný pro aktivní myslivce.
Užití: Především jako honič a barvář na pobarvené i nepobarvené stopě.
Výskyt: Běžnější v Rakousku, vcelku oblíbený i mezi našimi myslivci. Jinak vzácný.
Možná záměna: Oproti hannoverskému a bavorskému barváři má kratší končetiny, které však jsou zase výrazně vyšší než u hladkosrstého jezevčíka. Oproti zmíněným působí méně ušlechtilým dojmem.
pescca 16kg34-42cm
fena
rozhlas.cz

Králíček obecný

22. května 2007 v 9:04 | Bednišška |  PTÁCI - BIRDS

Králíček obecný - Regulus regulus

Člověk by si mohl myslet, že se může jednat o králíka, ale ne. Králíček obecný je druh ptáčka, který spolu se svým vzácnějším příbuzným králíčkem ohnivým (Regulus ignicapillus) je nejmenším evropským ptákem. Králíček obecný
Králíček obecný
TřídaPtáci - Aves
ŘádPěvci - Passeriformes
Čeleďpěnicovití - Sylviidae
RodKrálíček - Regulus
DruhKrálíček obecný - Regulus regulus

Vzhled

Dá se říct, že zbarvení u obou pohlaví je téměř stejné. Jejich peří je převážně žlutozelené. Křídla mají králíčci obecní ozdobená dvěma černými a bílými proužky. Přes temeno se jim táhne žlutý proužek, který je u samiček světlejší, samci jej mají uprostřed zbarvený červenooranžově. Jeho zobák je ostrý a zašpičatělý. Králíčci s ním vyzobávají hmyz ukrytý mezi jehličím.

Rozšíření

Tito čilí a společenští ptáčkové se běžně vyskytují v jehličnatých lesích. Často se sdružují do malých společných hejn s různými druhy sýkor. Přes den se králíčci neúnavně shánějí po potravě. Prudce třepotavě přeletují mezi stromy a neustále udržují hlasový kontakt s ostatními členy skupiny. Často na zemi vybírají hmyz z mechu. V posledních desetiletích začali lidé v mnoha oblastech intenzivně pěstovat jehličnaté lesy. Spolu s nimi zde přibylo i králíčků obecných. V hustých smrkových porostech spodní větve hynou v důsledku nedostatku světla. Ostatní ptáci z tohoto prostředí mizí, zato králíčkům, nyní v podstatě bez konkurence, se tu daří. Tam, kde se králíčci rozmnoží více, pronikají i do smíšených lesů, zejména s hojným zastoupením dubů. Za obzvláště tuhých zim často velká část jejich populace uhyne, protože tito drobní ptáčci nenajdou dostatek potravy potřebné k udržení tělesné teploty. Ve dne i v noci jejich teplota nesmí příliš poklesnout pod 40 stupňů Celsia. Králíčci se vak se zimními ztrátami rychle vyrovnají, protože hnízdí dvakrát ročně a po každé tuhé zimě mívají ve snůšce více vajíček.
Králíček obecný hnízdí na území Evropy a v některých částech Asie. Severní populace jsou tažné, u nás je spíše stálý.
Přestože je králíček obecný v jehličnatých lesích velice hojný, pro jeho nepatrnou velikost si ho většinou ani nevšimneme. Nejspíš jeho přítomnost zaregistrujeme tehdy, zaslechneme-li ve větvích vysoké kontaktní hlasy celého hejna. Bez dalekohledu bychom si zaoblené tělíčko králíčka obecného mohli lehce splést s některými sýkorkami, s nimiž se často vyskytují společně, zejména se sýkorou úhelníčkem. Králíče je ovšem podstatně menší a má mnohem kratší ocas.

Způsob života a potrava

Králíček obecný tráví většinu dne sháněním potravy. Třepotavě přeletuje mezi větvemi a pátrá zde po pavoucích, drobném hmyzu a jeho larvách. Svou potravu sbírají králíčci z jehličí a listů, a občas ji vyzobávají ze štěrbin v kůře. Králíček se dovede několik vteřin třepotat ve vzduchu na místě jako kolibříci. Pak se prudce vrhne vpřed a ostrým špičatým zobáčkem sezobne vyhlédnutou kořist. Na rozdíl od králíčka ohnivého se králíček obecný dovede při hledání potravy zavěsit na větev hlavou dolů stejně jako sýkory. Králíčci také vybírají roztoče a chvostoskoky z mechu na kamenech a pařezech.

Rozmnožování

Po většinu roku jsou králíčci obecní společenští ptáci, ale na jaře, začátkem období rozmnožování, se jejich povaha mění na útočnou a nesnášenlivou. Vyřizování sporů mezi jednotlivými samci však jen málokdy končí zraněním jednoho z nich. Nejdůležitějším prvkem chování samců je předvádění oranžové skvrny na temeni. Tím dává najevo, že si hledá samici, a zároveň vyzývá k boji ostatní samečky. Koncem března a během dubna již králíčci vytvoří páry, které se chystají k budování hnízda. Vyhlédnou si vhodné místo někde na stromě, ve výšce jednoho až pěti metrů nad zemí. Hlavní podíl na stavbě hnízda připadá na samičku. Na spodní straně větve začíná budovat malé, ale hluboké miskovité hnízdo se silnými stěnami. Stavebním materiálem jsou mechy, lišejníky, tráva a zvířecí chlupy navzájem propojené pavučinami. Jako tepelná izolace slouží králíčkům výstelka z peříček. Samice pak do hnízda snese sedm až deset drobných skvrnitých vajíček. Zatímco po 14 až 16 dní zahřívá snůšku, samec horlivě brání hnízdní teritorium proti všem vetřelcům. Potravu mláďatům přinášejí oba rodiče. Potomstvo opustí hnízdo po 15 až 16 dnech.

Ochrana

Vzhledem k intenzivnějším výsadbám jehličnatých lesů se v posledních desetiletích počty králíčků obecných lehce zvyšují. Tuhé zimy jim sice mohou přivodit citelné ztráty, ale vzhledem k vysoké množivosti se z nich populace králíčků poměrně rychle vzpamatuje.
Český názevKrálíček obecný
Latinský názevRegulus regulus
Délka9 cm
Hmotnost5 g
Pohlavní dospělostV 1. roce
Doba hnízděníKvěten až červenec, kdy je dostatek potravy
SnůškaObvykle 7 - 10 bílých, hnědě skvrnitých vajíček
Doba sezení14 - 16 dní
Délka vývoje mláďat15 - 16 dní
PotravaHlavně hmyz a jeho larvy
Způsob životaVelmi živý, aktivní ve dne, mimo období rozmnožování společenský
Délka života4,5 roku
OchranaNe
priroda

Sup mrchožravý

22. května 2007 v 9:03 | Bednišška |  PTÁCI - BIRDS

Sup mrchožravý

latinský název Neophron percnopterus Linnaeus, 1758

Váhy a míry

výška v kohoutku délka 58-70 cm délka ocasu 20-28 cm rozpětí křídel až 170 cm hmotnost 1.5-2.2 kg

Biologická data

inkubace 40-42 dnů počet vajec 1-3 pohlavní dospělost délka života 35 let aktivita denní

Stav ohrožení

běžný druh Sup mrchožravý

Sup mrchožravý (Neophron percnopterus Linnaeus, 1758)

Výskyt

Je rozšířen po celé Africe od Sahary na jih. Obývá otevřené krajiny, svany, horské oblasti až po mokřady.

Fyzický popis

Je to malý špinavě bílý sup s černě zbarvenými letkami. Na hlavě má rozčepýřené peří, které tvoří jakousi chocholku. Tváře jsou holé a žluté. Vystupuje z ní tenký žlutý zobák s černým koncem. Ocas ve tvaru klínu. Mladí ptáci jsou zbarveni do hněda.

Chování

Je to splečenský sup, létá ve velkých výškách a pátrá popotravě. Sup mrchožravý je jedním z mála ptáků, kteří používají nástroje. Rozbíjí pštrosí vejce kameny. Najde si kámen a háže ho zobákem tak dlouho na vejce, dokud nepraskne spořápka a nebo menší vejce vynáší v zobáku do vzduchu a pouští je na zem.

Potrava a lov

Tento sup je vyložený oportunista. Sežere vše co mu přijde pod zobák. Živí se výkaly, mršinami, vejci, přezrálým ovocem a tlejícími rostlinami. Také loví různé malé obratlovce. U mršin musí počkat až se nažerou velcí supi. Díky svému slabému zobáku také není schopný protrhnout silnou kůži některých zvířat.

Rozmnožování

Hnízdí v koloniích. Hnízda jsou na skalních římsách a útesech. nemívá hnízda na stromech. Na vejcích sedí oba rodiče.

Ohrožení a ochrana

Běžný druh.

Fotogalerie

Sup mrchožravý Sup mrchožravý Sup mrchožravý Sup mrchožravý Sup mrchožravý
wildafrica.cz

Volavka červená

22. května 2007 v 9:02 | Bednišška |  PTÁCI - BIRDS

Volavka červená

latinský název Ardea purpurea Linnaeus, 1766

Váhy a míry

výška 75-90cm rozpětí křídel 120-140 cm hmotnost 1-1.5 kg

Biologická data

inkubace 24-29 dnů počet vajec 3-7 pohlavní dospělost délka života sociální jednotka aktivita denní

Stav ohrožení

běžný druh Volavka červená

Volavka červená (Ardea purpurea Linnaeus, 1766)

Výskyt

Západní, východní a jižní Afrika. Vyskytuje se u sladkých i slaných vod. Nejčastěji v bažinatých a rákosových porostech.

Fyzický popis

Volavka červená má štíhlý a dlouhý zobák, který je nahoře černý a po stranách žlutý. Zbarvení těla je šedé až červenohnědé. Na hlavě má černou čepičku, temeno je také černé, tváře jsou rezavě bílé. Žlutá duhovka. Dlouhý a štíhlý krk. Prodloužená pera dole na krku, který je červenavě rezavý, vzadu a po stranách s černými pruhy. Dlouhé a štíhlé nohy žlutavé barvy s dlouhými prsty i drápy. Při letu má esovitě zahnutý krk a natažené nohy.

Chování

Volavka červená se ráda pohybuje v rákosovém porostu. Málokdy se brodí ve vodě, svými mimořádně dlouhými prsty dokáže obejmout stébla rákosu a dobře se tak v něm díky nim pohybuje.

Potrava a lov

Tato volavka loví malé plazy a ryby a nenechá si ujít stejně jako jiné druhy volavek, jakoukoli příležitost zmocnit se i malých savců. Loví více u břehu a v rákosí.

Rozmnožování

Hnízdí rády v koloniích. Hnízdo si staví nejčastěji v hustém rákosí a někdy i na stromech oba rodiče. Samice snáší 3-7 vajíček, z kterých se po 24-29 dnech líhnou ptáčata. Rodiče vyvrhují mladým ptákům potravu do zobáku a starají se o ně asi 7-8 týdnů.

Způsoby komunikace

hlasová: volavky vydávají krákoravý a lidským uším nepříjemný křik
tělesná: na hnízdě se ptáci zdraví natahováním krku a čechráním peří

Ohrožení a ochrana

Běžný druh.

Fotogalerie

Volavka červená Volavka červená Volavka červená Volavka červená Volavka červená Volavka červená
wildafrica.cz

Zejozob africký

22. května 2007 v 8:54 | Bednišška |  PTÁCI - BIRDS

Zejozob africký

latinský název Anastomus lamelligerus Temminck, 1823

Taxonomie

Váhy a míry

výška 80-95 cm rozpětí křídel až 150 cm hmotnost 1-3 kg

Biologická data

inkubace 25-30 dnů počet vajec 2-4 pohlavní dospělost délka života aktivita denní

Stav ohrožení

běžný druh Zejozob africký

Zejozob africký (Anastomus lamelligerus Temminck, 1823)

Výskyt

Východní a jihozápadní Afrika. Žije především v blízkosti řek, bažin a močálů.

Fyzický popis

Zejozob je pták s velkým zobákem, který i když je zavřený, má uprostřed mezeru. Na hranách zobáku jsou rohovité destičky, které mu pomáhají lépe držet potravu. Zbarvení peří je černé. Samec i samice jsou jsou stejně zbarveni. Mláďata jsou zbarvená stejně, ale zobák se zakřiví až v několika letech.

Chování

V období sucha a při tahu vyhledává vodu. Sdružuje se do menších hejn v blízkosti jezer a rybníků.

Potrava a lov

Zejozob se specializuje na měkkýše, plže a zakřiveným zobákem dokáže rozlousknout jejich lastury nebo ulity. Také požírá žáby i ryby.

Rozmnožování

Hnízdí v koloniích. Hnízdo si staví v rákosí nebo na stromech. Samice snáší 2-4 vejce, z kterých se po 25-30 dnech líhnou mláďata. Rodiče jim potravu vyvrhují.

Ohrožení a ochrana

Běžný druh.

Fotogalerie

Zejozob africký Zejozob africký Zejozob africký
wildafrica.cz

Zoborožec kaferský

22. května 2007 v 8:53 | Bednišška |  PTÁCI - BIRDS

Zoborožec kaferský

latinský název Bucorvus leadbeateri Vigors, 1825

Váhy a míry

délka 90-130 cm hmotnost 2-6 kg

Biologická data

inkubace 37-43 dnů počet vajec 1-3 pohlavní dospělost 4-6 let délka života až 65 let aktivita teritorium 2-100 km²

Stav ohrožení

běžný druh Zoborožec kaferský

Zoborožec kaferský (Bucorvus leadbeateri Vigors, 1825)

Výskyt

Najdeme ho ve východní i jižní Africe, kromě jihozápadní části. Zdržuje se hlavně na savanách a v křovinatých oblastech, upřednostňuje stromový porost.

Fyzický popis

Zoborožec kaferský je největší africký zoborožec. Má velký a dlouhý zobák, na kterém má malou přilbu. Na hlavě, čele a krku má lysou kůži, která je zbarvena červeně. Samec má krční lalok červený, samice modrý. Zbytek těla pokrývá černé opeření až na malou část křídel, která je bílá.

Chování

Žijí ve skupinách až 8 ptáků a ve skupině se rozmnožuje vždy jen dominantní pár. Ostatní a mladí ptáci pomáhají sbírat potravu a bránit hnízdo.

Potrava a lov

Zoborožec loví malé obratlovce i bezobratlé, dále se živí semeny a různými plody. Potravu nosí do hnízda mláďatům naskládanou v zobáku.

Rozmnožování

Hnízdí ve stromových dutinách. Samice se nezazdívá, jako jiní zoborožci a snáší 1-2 vejce, na kterých sedí 37-43 dny.

Ohrožení a ochrana

Běžný druh.

Fotogalerie

Zoborožec kaferský Zoborožec kaferský Zoborožec kaferský Zoborožec kaferský
wildafrica.cz

Jaguár americký

22. května 2007 v 8:51 | Bednišška |  SAVCI - MAMMALS

Jaguár americký


Říše: Živočichové (Animalia)
Kmen: Strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: Šelmy (Carnivora)
Čeleď: Kočkovití (Felidae)
Podčeleď: Velké kočky (Pantherinae)
Rod: Jaguár (Panthera)

Jaguár americký (Panthera onca) je největší americká kočkovitá šelma, samotářský lovec, živí se kapybarami, největšími žijícími hlodavci, prasaty pekari, ale také rybami, malými aligátory, želvami, domácím zvířectvem a menšími druhy kopytníků.
Dorůstá délky 100 až 180 cm, dosahuje hmotnosti od 50 až 120 kg. Barva jaguáří kůže je šedožlutá až oranžová, s černou kresbou skvrn a rozet. Vyskytuje se u něj také melanická forma (zdánlivě celé černé zvíře, při dobrém osvětlení však znatelná tmavší kresba roset). Od velmi podobného levharta se dá odlišit podle robusnějšího těla a černých skvrn uvnitř roset, které levhart nemá.
Pohlavní dospělosti dosahuje ve třech letech, samice po zhruba stodenní březosti rodí jedno až čtyři mláďata, z nichž však do dospělosti dorostou maximálně dvě.

Fifipírko umřel :-(

21. května 2007 v 7:53 | Bednišška |  MOJE ZVÍŘATA
Takže tento článek je na památku mojeho křečíka džungarského Fifipírka, který včera umřel. Bylo to zřejmě na následek pádu, vyskočil mojí sestře z ruky :-( Dva dny se držel, ale včera usnul a už se neprobudil :-( Máme ho pořád moc rády...
Hned sme jeli do zverimexu a koupili ne jednu, ale hned dvě křeččí holčičky..jména ještě vymejšlíme..doufám, že budou v pohoddě :-)
Zatim papa a fotky určo brzy přidam :-)
Bednišška

Výreček malý

21. května 2007 v 7:49 | Bednišška |  PTÁCI - BIRDS
Výreček malý - Otus scops
Kdo si nemůže představit výrečka malého a ptá se zda-li je opravdu tak malý, jak z jeho názvu vyplývá, ráda Vám sdělím, že je o něco málo menší než kos a je jedinou malou evropskou sovou, která má "ouška". Výreček malý
Výreček malý
(
TřídaPtáci - Aves
Řádsovy - Strigiformes
Čeleďpuštíkovití - Strigidae
RodVýreček - Otus
DruhVýreček malý - Otus scops

Vzhled

Je velmi zajímavé, že chomáčky peří připomínající uši nemají vůbec žádný vliv na sluchové schopnosti. Jeho barva peří se skládá ze šedých, hnědých a černých tónů, které společně vytvářejí dokonalý dojem kůry a činí sovu téměř neviditelnou, když sedí přitisknuta ke kmeni stromu. Když mu hrozí nebezpečí přitiskne peří těsně k tělu, zaujme vzpřímenou nehybnou pozici a přivře jasně žluté oči. Tak vznikne dokonalý dojem ulomené větvičky. Tímto způsobem se však výreček malý chová jen ve dne.

Rozšíření

Typickým prostředím, kde se výreček malý vyskytuje, je otevřená kulturní krajina v teplejších oblastech se střídajícími se partiemi lesů, polí a zahrad se starými vzrostlými stromy. Často se usazuje také v ovocných sadech v blízkosti lidských obydlí. Stromy potřebuje, protože na nich přes den odpočívá, v období hnízdění na nich hledá vhodná místa pro vyvedení mláďat a číhá zde na kořist. Velmi důležitá je také dostačující nabídka velkého hmyzu, který tvoří hlavní část jeho potravy. Stejně jako mnoho jiných druhů zvířat se ovšem i výreček malý musel přizpůsobit měnícímu se životnímu prostředí, a tak dnes často žije i v ovocných sadech, vinicích a na olivových či mandlových plantážích. Hnízdí v zahradách, parcích a na stromech podél silnic a cest v blízkosti malých měst a vezme za vděk dokonce i hnízdními budkami. V zimě táhne převážná část do Afriky a přezimuje v širokém pásu mezi Saharou a rovníkovými deštnými pralesy.
Hnízdí v jižní Evropě, v částech Středního východu, na území bývalého Sovětského svazu a dále až po Mongolsko. V zimě táhne na jih do oblastí ležících mezi Saharou a rovníkem. V České republice jsou typickým výskytem výrečka malého severní části hranic.

Způsob života a potrava

Stejně jako mnoho malých sov živí se také výreček malý především hmyzem. Loví hlavně v noci, sedá na vyvýšeném místě, kde může uplatnit vynikající zrak i sluch. Stejně jako ostatní sovy má ohraničené zorné pole, protože jeho oči jsou namířeny dopředu. Tuto nevýhodu však nahrazuje tím, že může otáčet celou hlavou do všech směrů, aniž by přitom pohnul tělem. Tak může vyhlížet kořist, aniž by ostražitý hmyz zpozoroval jeho přítomnost. Když výreček malý objeví kořist, okamžitě tiše vyrazí a uchopí ji oběma nohama. Často loví na zemi, ale někdy chytne například můru v letu. S hmyzem v zobáku se pak vrací zpět na strom a před pozřením oběti nejprve utrhne křídla. Nejčastější kořistí bývají saranče, vážky, cikády, škvoři, brouci, mravenci, mouchy a pavouci. Výreček malý umí dokonce vytahovat zobákem dešťovky ze země. Svůj jídelníček si zpestřuje ještě dalšími úlovky. Jsou to například ještěrky a malí ptáci. Ulovené ptáky před pozřením oškube, větší kořist pak roztrhá na menší kousky. Pokud musí rodiče krmit mláďata, vydávají se na lov i přes den, protože mladé sovičky spotřebují velké množství potravy a pro rodiče to znamená velkou sháňku.

Rozmnožování

Od konce dubna si sameček výrečka malého začíná hledat partnerku a láká ji jednotvárným kvílivým pískáním. Samičce, která mu odpovídá poněkud vyšším hlasem, pak předvede na výběr několik míst vhodných pro hnízdo. Samička svou spokojenost s určitým místem dá najevo tím, že zde zůstane přes den. Samička snáší čtyři až pět bělavých vajíček přímo na holou zem ve štěrbině mezi skalami, v dutině starého stromu či v díře ve zdi. Zatímco sedí na vejcích a zahřívá je, sameček jí obstarává potravu. Když se mláďata vylíhnou, mohou již od prvého okamžiku slyšet, ale vidí teprve po třech až čtyřech dnech. Zpočátku sameček loví drobnou kořist a samička ji vcelku podává mladým sovičkám. Později přináší sameček i větší ulovené živočichy, které samička nejdříve roztrhá, než je podá mláďatům. Přibližně v jedenácti dnech se holátka staví na nohy a potravu si již trhají sama. Po jednadvaceti dnech opouštějí poprvé opatrně hnízdo. Rodiče poletují sem a tam a povzbuzují je. Pomáhají mladým sovičkám i při jejich prvních lovech.

Ochrana

Populace výrečka malého utrpěly ztrátou životního prostředí a také tím, že se používáním peticidů snížilo množství hmyzu, který je jejich potravou.
Český názevVýreček malý
Latinský názevOtus scops
Délka19 - 21 cm
Rozpětí křídel53 - 63 cm
Pohlavní dospělostve 1. roce
Doba hnízděníKvěten až červen
Snůška4 - 5 bílá vejce
Doba sezení24 - 28 dní
PotravaPředevším hmyz, také drobní savci, ještěrky a malí ptáci
Způsob životaPřes den odpočívá skryt ve vzpřímené pozici, tažný pták
Příbuzné druhydo rodu Otus patří 21 druhů
Délka životaaž 12 let
priroda

Žluva hajní

21. května 2007 v 7:47 | Bednišška |  PTÁCI - BIRDS
Žluva hajní - Oriolus oriolus
Žluva hajní je velice plachý, skrytě žijící pták. Pouze překrásně zbarvený sameček občas prozradí svou přítomnost krátkým, ale zato velmi překrásně znějícím flétnovým zpěvem. Samec žluvy hajní na hnízdě
Samec žluvy hajní na hnízdě
TřídaPtáci- Aves
Řádpěvci - Passeriformes
Čeleďžluvovití - Oriolidae
RodŽluva - Oriolus
DruhŽluva hajní - Oriolus oriolus

Vzhled

Samice i samec mají odlišné zbarvení těla. Samice je zbarvena mnohem nenápadněji než samec. Spodní stranu má bledě zelenou až světle šedou, se slabými proužky. Její hřbetní strana nese znatelné výraznější zelené zbarvení. Naopak samcovo tělo pokrývá zářivě žluté peří, které působivě kontrastuje s černými křídly, ocasem a s černým proužkem kolem očí. Zobák mají oba dlouhý a silný zašpičatělý a je velmi dobře přizpůsoben k otrhávání plodů i k vybírání hmyzu z kůry stromů.
Do čeledi žlučovitých náleží 27 druhů ptáků ze Starého světa, například žluva zlatá (Oriolus auratus), žluva kaštanová (Oriolus traillii) nebo žluva čínská (Oriolus chinensis).

Rozšíření

Tento plachý pták je svým životem vázaný na stromy a na zem se odvažuje jen krátce při sbíraní potravy. Pak se opět vrací do korun stromů. V Evropě se během letního období setkáme se žluvou hajní v nejrůznějších prostředích: v lesích, parcích i ve velkých ovocných sadech. Často se zdržuje poblíž vodních toků. Žluvy hajní mohou žít také v jehličnatých lesích, pokud jsou obklopeny otevřenými lučními plochami nebo naopak listnatými stromy. Vyhýbají se ale místům s nadmořskou výškou přes 600 metrů. Většina ostatních žluv patří mezi stálé druhy. Žluva hajní se však stěhuje na jih, jakmile její mláďata dospějí. Tedy, koncem září. V tuto dobu již začínají vát studené větry a celá evropská populace těchto krásných ptáků se vydá na dalekou cestu za sluncem na zimoviště v Africe. I v Africe si žluvy zachovávají svou plachost. Zimní měsíce tráví v lesnatých oblastech kolem rovníku, od Guinejského zálivu po jih Etiopie a jižně až do Jihoafrické republiky. Evropské populace žluvy hajní zalétají k přezimování nejčastěji na západní pobřeží Afriky. Na tahu se vytvářejí oddělené skupinky samců a samic.
Žluva hajní je u nás vzácným letním hostem. Hojněji hnízdí jen v některých teplých oblastech s listnatými lesy. V lesním porostu není vůbec jednoduché žluvu hajní zahlédnout. Je těžké spatřit, už dříve zmiňovaného samce s nápadně žluto-černým peřím, natož pak nevýrazně zbarvenou samici či mladé ptáky. Jedinou šanci máme tehdy, když samec přeletuje mezi stromy, ale i tak ho vnímáme jen jako zlatě zářící záblesk mezi listovím. Jeho let je houpavý a podobá se například letu kvíčal. Naší pozornosti však zpravidla neujde nezaměnitelný krátký flétnový popěvek samců. Jím si vyznačují hranice svého území a proto si jej často prozpěvují po celý den, již od časného rána, kdy je tento nepříliš hlasitý zpěv nejlépe slyšet. Žluva hajní hnízdí na severozápadě Afriky, téměř po celé Evropě a západní Asii. Přezimuje jižně od Sahary - v západní, střední a jihovýchodní Africe. Je rozšířená v listnatých lesích celé střední Evropy, ale pouze roztroušeně.

Způsob života a potrava

Tento krásně zbarvený pták se živí téměř výhradně hmyzem a sladkými plody. Začátkem léta, kdy musí krmit mláďata, sbírají žluvy především hmyz a jeho larvy. Kromě toho na svém jídelníčku mají i pavouky nebo některé měkkýše. Když se léto přehoupne do druhé půlky a dozrávají lesní plody, pochutnávají si žluvy hajní na třešních ptáčnicích, zplanělých třešních nebo na ostružinách či moruších. Svým dlouhým, zašpičatělým a silným zobákem sbírají hmyz nebo ozobávají dužninu ze spadaných plodů. Potravu ovšem často nacházejí přímo v korunách stromů. Vzhledem ke své velikosti požírají i velké housenky či brouky například chroustky letní.

Rozmnožování

Samec dává najevo svůj přílet na hnízdiště hlasitým, flétnově znějícím teritoriálním zpěvem. Hnízdní území, které si vybere (často se vrací na to loňské), vehementně brání před ostatními samci. Samice se k nám vracejí o dva až tři dny později než samci. Nastává fáze vytváření nových či staronových párů, které si pak hledají nejvhodnější místo pro stavbu hnízda. Žluvy hajní si své hnízdo budují vysoko v korunách stromů, na konci větve. Stavění hnízda se věnuje především samička. Z lýka a stébel trávy vytvoří ve vidlici větve základ, zpevněný slinami. Na něm pak buduje své úhledné visuté hnízdo miskovitého tvaru. Hnízdní dutinku žluva vystele trávou a pak do ní snese dvě až pět vajec, pokrytých tmavými skvrnkami. Mláďata se z nich líhnou po 14 až 15 dnech sezení. Krmí je oba partneři. Přinášejí jim hlavně potravu bohatou na bílkoviny. Po dvou týdnech mladé žluvy opouštějí hnízdo a nějaký čas ještě posedávají v jeho okolí. Jakmile se však stanou zcela soběstačnými, definitivně se rozprchnou.

Ochrana

Desítky tisíc žluv každoročně zahynou na své cestě k jihu rukou lovců. Ti je střílejí nebo chytají do sítí a pak zabíjejí. Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ve znění vyhl. 175/2006 Sb. - druhy silně ohrožené.

Zajímavost

Vědecké jméno žluvy - Oriolus oriolus vzniklo přepisem jejího zpěvu. Tvrdí se však také, že vzniklo zkomolením latinského slova "aureolus" neboli "vyrobený ze zlata". Toto pojmenování, jak už jste si určitě všimli vyjadřuje nádherné žluté zbarvení samců.
Český názevŽluva hajní
Latinský názevOriolus oriolus
Délka24 cm
Doba hnízděníkvěten - červen
Snůška2 - 5 bílých vajec s tmavě červenohnědými skvrnami
Doba sezení14 - 15 dní
Hlasové projevyFlétnové "lorijolo"
PotravaHmyz, housenky a další larvy, ovoce, bobule
Způsob životaje samotářská, nejraději posedává mez hustě olistěnými větvemi
Délka životaNení známá
priroda

Co zvířata umí?

17. května 2007 v 19:13 | Bednišška |  VTIPY O ZVÍŘÁTKÁCH
  • Domácí kočky nenávidí citróny a ostatní citrusové ovoce.
  • Nejvíce lidí ze všech divokých zvířat zabíjí hroch.
  • Trávicí šťávy krokodýla dokáží rozložit ocelový hřebík.
  • Včely nevidí červenou barvu, zato vnímají ultrafialové záření.
  • Lvi jsou zmíněni v Bibli 89x, psi 14x, kočky ani jednou.
  • Žirafy nemohou nikdy mít škytavku.
  • Pavučina patří k nejodolnějším materiálům na světě - je pětkrát silnější než ocel a o 30 procent pružnější než nylon.
  • Nejdelší zaznamenaný slepičí let trval 13 sekund.
  • V roce 1940 v Coloradu přežila slepice čtyři a půl roku s useknutou hlavou.
  • Krysy vydrží až dvě minuty dýchat pod vodou.
  • Pes dokáže čichem rozlišit, zda byla do vany plné vody přidána lžička soli.
  • Slon je jediný savec, který nedokáže skákat.
  • Vytvořit středně velkou perlu trvá ústřici 5 let.
  • Nejrychlejší kočkovitá šelma: Nejrychlejší kočkou na světe je gepard, který dokáže běžet rychlostí až 110 km/h!
Dickes Lob von Sabrina (c) Sabrina 2002

Zavinil smrt telete

10. května 2007 v 12:30 | Bednišška |  OCHRANA ZVÍŘAT
Vždy zhruba jednou za dva týdny navštěvuje neznámý zoofil kravín soukromého zemědělce Pavla Štefely v Krnově-Kostelci.
Svůj chtíč ukájí souložením s kravami. Úchyl dokonce zavinil smrt telátka. Odkopl klec s mládětem pod nohy krávy. Ta tele ušlapala!
"Půjčuje si naše věci s věšáku. Většinou od jedné starší kolegyně tepláky a gumové holínky, aby se neumazal. Ta když přijde ráno do práce, vždy nadává a hodí oblečení do prádla," vyprávějí dojičky.
"Přijdu do práce v půl třetí ráno a pod nějakou krávou leží stolička. Kráva ke mně natáčí zadek, jako by byla nadržená," dodala jedna z žen. "Asi to není žádný chudák, nechal tu značkové slipy," dodala.
Majitel kravína jednou zřejmě zoofila potkal. "V noci jsem pracoval na poli, když šel směrem od kravína asi čtyřicetiletý chlap tmavší pleti," říká Štefela. V kravíně pak našel rozházené věci.
Úchylovi vyhovuje, že jsou zvířata uvázaná, a nemohou tedy utéct. "Nejvíce jsem by vzteklý, když si vzal místo stoličky klec s teletem a shodil ji krávě pod nohy. Ta pak tele ušlapala," zlobí se chovatel.
Podle opavského sexuologa Břetislava Stacha se zoofilie vyskytuje jen vzácně, navíc kráva jako velké zvíře nebývá pro tyto lidi preferovaným objektem. "Pro společnost není tato deviace nebezpečná, budí pohoršení hlavně z mravního hlediska," tvrdí odborník. Podle něj bývá někdy sex se zvířaty náhražkou i při závažnější úchylce.

Ovce nepřežila soulož

10. května 2007 v 12:29 | Bednišška |  OCHRANA ZVÍŘAT

Ovce nepřežila soulož s pasáčkem z Ivančic

Za smrt ovce hrozí muži roční vězení. Ilustrační foto
Za smrt ovce hrozí muži roční vězení. Ilustrační foto (Autor: profimedia.cz)

Zraněné a týrané lišky

10. května 2007 v 12:15 | Bednišška |  OCHRANA ZVÍŘAT

lisak s poskozenym zrakem

liska bez oka

liska bez oka2

liska-abnormalita

liska-abnormalita2

okousana srst ze stresu

okousana srst ze stresu2

okousany ocas

po zachvatu

po zachvatu2 - po nem uhynula

strach z chytani+

Skladování mrtvých lišek!!!

10. května 2007 v 12:14 | Bednišška |  OCHRANA ZVÍŘAT

[1] 6.2.2004 - 2 lisky

[2] 8.2.2004 - 3 lisky

[3] 8.2.2004 - 4. liska

[4] 26.2.2004 - celkem 8

[5] 1.3.2004 - dalsi dve

[6] 1.3.2004 - 11. liska

[7] 3.3.2004 - 12.

[8] 3.3.2004 - dalsi ...

Koňská cesta na smrt

10. května 2007 v 12:12 | Bednišška |  OCHRANA ZVÍŘAT

Zkurvení Číňani!

10. května 2007 v 12:10 | Bednišška |  OCHRANA ZVÍŘAT
Tak takhle se připravují psi před ,,jídlem´´ v Číně!