Blanokřídlí

4. dubna 2007 v 12:05 | Bednišška |  BEZOBRATLÍ - INVERTEBRATES

Řád: blanokřídlí (Hymenoptera)

ZNAKY DOSPĚLCŮ: Blanokřídlí jsou po broucích druhým největším hmyzím řádem. Mají blanitá křídla s tendencí k redukci žilnatiny, zpravidla zcela průsvitná, někdy ztmavělá (Apidae - včelovití, Scoliidae - žahalkovití), velice jemně chloupkovaná. Většinou jsou vyvinuta ve dvou párech, mohou však být silně redukovaná (drobné parazitické druhy) nebo zcela scházejí (dělnice mravenců, některé formy žlabatek.) Přední křídla jsou delší než zadní. Na předním okraji zadních křídel jsou háčky a na zadním okraji předních křídel je výkrojek. Tato zařízení, zapadající do sebe, spojují křídla a umožňují bezpečnější a pravidelnější let. Zátěž letu spočívá na předních křídlech. V klidu jsou křídla složena ploše na těle. Širopasí (Symphyta) létají těžce a lenivě, ale spousta jiných druhů tráví velkou část svého života za letu.
Blanokřídlí mají pohyblivou a úzkým krčkem na hruď napojenou hlavu s velkýma očima, trojicí výrazných temeních oček a různě dlouhými tykadly. Tykadla jsou většinou nitkovitá, nejméně - jen 3 články - mají pilatěnkovití (Argidae) a až 70 článků mají v tykadle lumci (Ichneumonidae). Ústní ústrojí je kousací, u některých skupin čelisti a spodní pysk upraveny k lízání a sání. Čelisti a dolní pysk tvoří kanálek, kterým pasivně vzlíná tekutina do úst. Kusadla slouží kromě zajišťování potravy i při stavbě hnízd, péči o larvy nebo obraně. Mohutná, klenutá středohruď blanokřídlých zabírá většinu hrudi, zakrnělá předohruď částečně splývá se středohrudí podobně jako zmenšená zadohruď a společně vytvářejí celistvý útvar - mesosoma. Původně běhavé nohy často slouží k jiným činnostem - hrabání, sběru pylu či chytání kořisti. Mají navíc článek (trochantellus), který vznikl oddělením vnitřní části stehna. Zatímco u širopasých nasedá zadeček na hruď plnou šíří, u štíhlopasých ho připojuje štíhlá stopka (petiolus či tzv. vosí pas), vznikající přeměnou 1. až 3. zadečkového článku. Touto úpravou získává jednak zadeček na pohyblivosti, a současně jeho úzké spojení s hrudí brání přehřívání vnitřních orgánů zadečku teplem z činnosti křídelní svaloviny. Stavbou většinou dobře vyvinutého kladélka se blanokřídlí shodují s rovnokřídlými (tzv. ortopteroidní kladélko). U štíhlopasých slouží kromě kladení vajíček i k ochromení kořisti nebo k obraně a výměsky přídatných žláz proto navíc obsahují i látky ochromující hostitele nebo ovlivňující jeho fyziologický stav. Z kladélka je odvozeno žihadlo, kterým již neprochází vaječný kanálek a vajíčka vycházejí z otvoru u jeho báze.
housenice
housenice
ZNAKY LAREV: Larvy blanokřídlých jsou dvojího typu. Zavalité larvy, zvané housenice, jsou podobné housenkám a vyskytují se u širopasých. Tyto larvy jsou volně pohyblivé, mají 3 páry končetin a na zadečku nejméně 6 párů panožek. Jsou býložravé a často žijí pohromadě. Druhým typem jsou slepé a beznohé larvy červovitého tvaru, které nejsou aktivně pohyblivé. Vyskytují se u štíhlopasých. Žijí na těle nebo v těle hostitelů, nejčastěji motýlích kukel, housenek a broučí larev a svého hostitele zaživa pomalu stravují. Červíkovité larvy žlabatek žijí v hálkách na různých rostlinných orgánech. Z vajíček, nakladených v podzemních (i nadzemních) chodbách hnízd mravenců se líhnou larvy, které nejsou schopny se samy živit. Jsou krmeny dělnicemi. Podobně je tomu s larvami v hnízdech vos.
VELIKOST: 0,2 - 40 mm (platí pro druhy bývalé ČSFR).
ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVOJ: Jejich proměna je dokonalá. Z vajíčka se vylíhne larva, po několikerém svlékání se promění v kuklu, z níž vyleze imago. Vajíčko má jemný obal. Jeho velikost je závislá na počtu i velikosti vajíček, ale nemusí být odvislá od velikosti samice. Ke kladení slouží mnohým druhům různě dlouhé a pevné kladélko. V nejjednodušším případě klade samice vajíčka ve svém okolí a po vykladení je zanechává jejich osudu. Avšak u četných samic je zakódována určitá, třeba jen primitivní péče o vajíčka. Pokládají je na místa, kde larvy budou mít hned po zrození potravu na dosah. Například do rostlinného pletiva (žlabatky, pilatky), do podzemních chodeb, kde budou larvy bezpečnější než na povrchu (mravenci), do předem připravených papírových plástů (vosí královny), samice určitých druhů kladou na tělo nebo do těla různého hmyzu, které bude hostitelem larvy. Samičky některých blanokřídlých vnikají do hnízd různého blanokřídlého hmyzu a snaží se tam naklást vajíčka /kodulka (Mutilla) nebo pačmeláci (rod Psithyrus) do hnízda čmeláků, nebo také mravenci, kteří vlézají do hnízda svého vlastního nebo jiného druhu/.
Po určité kratší nebo delší době se z vajíček líhnou larvy, které jsou dvojího typu (jak bylo popsáno výše). Dorostlá larva se připravuje k proměně v kuklu. Buď neopuští místo, kde žila (vosy, žlabatky, dřevní pilořitky), nebo zalézá do úkrytu i do země. Některé v zemi žijící larvy si kolem těla slepují schránku, v níž se zakuklí. Jiné larvy se opřádají jemnými vlákny a v takto vzniklém kokonu se přemění v kuklu.
Kukla (pupa) blanokřídlých je kukla volná (pupa libera), na jejímž těle jsou zřetelně viditelná tykadla, končetiny a křídelní pochvy. Kukla je aktivně nepohyblivá a neroste.
Proměna některých skupin blanokřídlých se někdy odlišuje od základního schématu. U žlabatek (Cynipidae) se střídá pokolení, způsob jejich života i hálky, které vytvářejí se liší. Vývoj proběhne buď na téže hostitelské rostlině, nebo se hostitelé střídají. Odlišný typ vývoje představuje tzv. polyembryonie, která je známa u drobných parazitických vosiček (poskočilkovití - Encyrtidae a lumčíkovití - Braconidae). Je to nepohlavní způsob rozmnožování, kdy se mladý zárodek rozpadne ve větší počet zárodků dceřinných. Partenogeneze není vzácná. V tom případě samci vůbec nejsou známi. Mohou se však vyskytovat jen v určitém areálu rozšíření.
POTRAVA: Blanokřídlí jsou býložravci, dravci nebo všežravci. Potrava larev i dospělců se většinou liší. Mnozí (i jinak draví) dospělci přilétají ke květům, nasávají nektar a sbírají pylová zrna (včely, vosy, lumci aj.). Vysloveně dravé druhy loví mouchy, komáry, různé housenky (vosy, kutilky, mravenci), ale rádi si přilepšují i sladkými šťávami (vosy, mravenci aj.). Některé - i velké druhy - potravu nepřijímají (pilořitky, Siricidae). Larvy četných druhů drobných vosiček (poskočilkovití - Encyrtidae, mšicovníkovití - Aphelinidae aj.) žijí jako ekto- nebo endoparaziti (vnější nebo vnitřní) různých druhů hmyzu.
STANOVIŠTĚ: Typicky suchozemský řád hmyzu obývající prakticky všechny biotopy. Mnozí milují teplo, takže obývají lesostepní a stepní stanoviště, teplé okraje lesů, pole, louky, zahrady i železniční náspy, zalétají na hřbitovy i do bytů. Někteří jsou aktivní ve dne, jiní v noci. Večerní a noční druhy přilétají ke světelným zdrojům. Mnozí jsou rozšířeni od nížin až do hor, jiní spíše v pahorkatinách nebo pouze v horách.
POČET DRUHŮ: Podle střízlivých údajů celosvětově více než 100 tisíc; v Evropě asi 10 tisíc, u nás asi 7 500 druhů.
ROZŠÍŘENÍ: Kosmopolitní.
bezobratli
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hsjla hsjla | 5. června 2010 v 15:42 | Reagovat

kde najdu zajmavosti rekordy atd????

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama