Mapování savců v ČR

26. ledna 2007 v 10:59 | Bednišška |  SAVCI - MAMMALS
Co je to mapování?
Veverka obecná
Veverka obecná
(klikněte pro detail)
Každý živočišný druh má na Zemi tak říkajíc své místo (tzv. areál) - některé druhy žijí na ploše jen několika čtverečních kilometrů či na malém ostrově, jiné obývají větší nebo menší část kontinentů a jsou i takové, které s pomocí člověka postupně osídlili téměř celý svět (těmto říkáme druhy kosmopolitní). Na podobě areálu se podílí řada činitelů - původně to byly pouze přirozené faktory jako evoluční historie druhu, konfigurace terénu (zeměpisné bariéry typu horských masivů, velkých řek), klimatické podmínky apod., v posledních tisíciletích do tohoto procesu zasahuje i člověk. Smyslem a cílem mapování je na základě jednotlivých údajů o výskytu (tzv. faunistických dat) sestavit dílčí oblasti výskytu (subareály) v jednotlivých regionech (chráněných územích, pohořích, krajích, zemích apod.) a s jejich pomocí sestavit následně celkový areál rozšíření, který je jednou ze základních charakteristik každého druhu živých organismů. Mapování výskytů druhů (zejména rostlin a živočichů) je ve skutečnosti neukončený proces - zoogeografové, kteří se zabývají mapováním, se snaží získávat co nejvíce údajů v různých časových horizontech, aby případně mohli sledovat změny areálů v různých časových horizontech (desetiletí, století, tisíciletí).

Proč mapovat?

Podrobné mapování výskytu živých organismů (zejména živočichů a rostlin) a jeho změn v krátkodobých i dlouhodobých horizontech představuje jeden z nejdůležitějších úkolů současné ochrany přírody. Změny oblasti (areálu) rozšíření jsou jedním z ukazatelů populačních trendů (pozitivních či negativních) jednotlivých druhů či taxonomických skupin a zároveň mohou indikovat změny v přírodním (životním) prostředí.

Technika mapování

Pro účely sledování změn výskytu rostlin či živočichů se jeví jako vhodná metoda síťového (kvadrátového) mapování, neboť umožňuje snadnou kvantifikaci zjištěných poznatků (např. o kolik % se oblast výskytu určitého druhu za dané časové období změnila), což klasické mapy "bodového" typu (vyznačení výskytu přímo do podkladové mapy) tak jednoduše neumožňují.
Mapa
Mapa
(klikněte pro detail)
Princip síťové metody spočívá v tom, že naše území (potažmo celé Evropy) je rozděleno na síť čtverců (kvadrátů) o rozměrech zhruba 11x12 km, které jsou odvozeny od zeměpisných souřadnic, a při jediném nálezu sledovaného druhu v určitém čtverci je tento již považovaný za "osídlený". Území České republiky pokrývá celkem 628 čtverců celoplošných nebo hraničních s větší částí našeho území, pokud započítáme všechny hraniční mapovací čtverce, které se našeho území dotýkají třeba jen velice okrajově, dostaneme se k celkovému počtu 678 mapovacích čtverců.
Metodika síťového mapování má u nás už poměrně dlouhou tradici. Jejími "průkopníky" byli ornitologové, kteří už od počátků 70. let 20. století stihli vydat několik atlasů hnízdního či zimního rozšíření ptáků v ČR i na různých regionálních úrovních (např. Prahy). Umožňuje jim to bohatá základna několika set amatérských spolupracovníků, zejména z České společnosti ornitologické. Naproti tomu u dalších skupin živočichů jsou naopak odborníci více či méně (snad ještě s výjimkou některých skupin hmyzu) odkázáni na vlastní síly, neboť nemají takové početné zázemí - ať již z důvodů malé atraktivnosti různých skupin živočichů nebo jejich obtížného sledování v přírodě a zejména pro problémy s přesným určováním jednotlivých druhů.

Která zvířata nás zajímají?

Jelen sika
Jelen sika
(klikněte pro detail)
Jednou z možností, jak získat více tolik potřebných údajů se zapojení širší veřejnosti do mapování, k čemuž je webová síť ideálním prostředkem. V první etapě se zajímáme především o sledování výskytu našich savců. Z 87-88 našich druhů sice připadají téměř dvě třetiny na tzv. drobné savce - hraboše, myšice, myši, rejsky a netopýry (u nás jich bylo dosud zastiženo 24 druhů), kterým se většina lidí spíše asi vyhne, nicméně moderní technika přichází na pomoc i v tomto směru a zejména s pomocí detailních digitálních fotografií lze tyto živočichy často určit i na "dálku".
Síťové mapování našich savců probíhá intenzivněji zhruba od počátku 90. let 20. století a dostupné údaje - nejrůznější hlášení od pozorovatelů, náhodné nálezy, literární údaje i výsledky výzkumných projektů - se soustřeďují do faunistické databáze, kterou spravuje RNDr. Miloš Anděra, CSc. ze zoologického oddělení PM Národního muzea v Praze. Ke konci roku 2005 zahrnovala databáze přes 85 000 položek a na jejím základě jsou postupně připravovány jednotlivé díly Atlasu rozšíření savců v České republice, které s určitými časovými odstupy shrnují dosavadní výsledky mapování savců u nás. Z nich mimo jiné vyplývá, že v pokrytí našeho území údaji o výskytu savců ještě zůstávají jisté mezery a proto uvítáme, když se do mapování zapojíte i Vy.
Srnec obecný
Srnec obecný
(klikněte pro detail)
Obecně lze říci, že význam mají údaje o pozorování kteréhokoliv druhu savce kdekoli na území České republiky. I když se třeba zdá, že zaznamenávání výskytu zajíce polního či srnce obecného je zbytečné, protože žijí (skoro) všude, přivítáme informace o všech savcích - pomáhá nám to udržovat mapy rozšíření v aktuálním stavu a navíc se vytváří cenná databanka jako zdroj informací pro budoucí generace. Jako příklad si vezměme králíka divokého - zatímco před 40-50 let se skutečně vyskytoval téměř všude, dnes abychom ho skoro hledali lupou.
Bobr evropský
Bobr evropský
(klikněte pro detail)
Na druhé straně jsou druhy, či skupiny druhů, o jejichž výskytu máme dosud velmi málo údajů, a proto jim přikládáme větší váhu. Jedná se zejména o znovu se objevujícího bobra evropského, naopak mizejícího sysla obecného, dále o křečka polního, myšku drobnou, všechny čtyři druhy našich plchů, myšici temnopásou a myšivku horskou (podobně zbarvení drobní hlodavci), dále se neztratí údaje o kterémkoli druhu šelmy, již zmíněném králíkovi divokém a z kopytníků nás zajímá zejména los a nepůvodní druhy jelenů (daněk, sika, jelenec běloocasý). Význam však např. má i zaznamenávání kadáverů ježků usmrcených na silnicích (např. fotografií), neboť u nás žijí dva druhy a jejich oblasti výskytu se částečně překrývají (podle fotografie bodlin lze oba druhy vcelku snadno rozlišit). Obdobně je tomu s veverkou obecnou, která se u nás vyskytuje v několika barevných varietách od černé a tmavě hnědé až po rezavou a jejich zastoupení rovněž vykazuje jisté geografické souvislosti.
Zvláštní pozornost si zaslouží netopýři. Díky osobitému způsobu života se střídáním období letní aktivity a zimního klidu patří jejich sledování (a současně také druhové určení) k nejobtížnějším aktivitám v rámci mapování. V jejich případě uvítáme zejména údaje o místech jejich trvalejšího výskytu (na půdách kostelů, škol apod., v chatách, za okenicemi či na jiných podobných místech) a pokud se tento výskyt nepodaří dostatečně zdokumentovat, předáme údaje k dalšímu sledování příslušným regionálním odborníkům.
Kromě konkrétních druhů je naše pozornost zaměřena i na určité regiony ČR, ze kterých v databázi nejsou téměř žádné údaje ani o těch nejběžnějších druzích. Jde zejména o nížinaté oblasti středních a východních Čech a střední i jižní Moravy ("nehostinné" prostředí zemědělsky obhospodařovaných nížin nepřitahuje dosud pozornost přírodovědců), názorně tuto situaci ukazují např. aktuální mapy výskytu rejska obecného či rejska malého na BioLibu; z těchto regionů uvítáme jakékoliv zprávy i o těch nejběžnějších druzích.
Vedle druhové a geografického hlediska se současně sledují i jiné okolnosti výskytu savců u nás, např. jak vysoko do hor jednotlivé druhy vystupují (proto mají svou cenu i záznamy o zdánlivě banálních pozorováních běžných druhů v horách) či na netypických stanovištích (zejména např. v městském prostředí).

Jak správně mapovat?

Vlk obecný
Vlk obecný
(klikněte pro detail)
Pro účely mapování je samozřejmě nejdůležitější mít jistotu o jaký druh se jedná. Řadu našich drobnějších savců dokážou spolehlivě určit pouze odborníci. Měli byste se proto pokusit o detailní fotodokumentaci a při ní se zaměřit na určité speciální oblasti, zejména hlavu, uši a ocas (to platí zejména pro netopýry a hlodavce), kde lze většinou vidět rozlišovací znaky jednotlivých druhů. To se samozřejmě týká hlavně uhynulých (či raněných) exemplářů, zdravý jedinec by se asi takto pozorovat dobrovolně nenechal. Naši odborníci se pokusí druh determinovat a pokud na sebe uvedete kontakt (což byste měli kvůli případným doplňujícím otázkám), budou vás po určité době informovat o jaký druh se jedná, popř. tuto informaci doplní rovnou k záznamu pozorování.
Pokud jste si sami jistí determinací, nemusíte připojovat fotodokumentaci, napište ale v takovém případě prosím, jaké máte s určováním savců zkušenosti, aby bylo možné posoudit, do jaké míry je informace spolehlivá.
Kromě druhu (či údajů, které by odborníkům umožnily jeho určení), je nezbytné ke každému hlášení připojit i další údaje, bez nichž by záznam ve faunistické databázi nebyl plnohodnotný. Jde především o místo nálezu či pozorování - místní název (např. Kraví hora, Stříbrný rybník apod.) a katastrální území, na kterém lokalita leží, uvítáme i okres (neboť názvy řady obcí se u nás opakuji, a nemusí to být jen Lhota), dále datum pozorování a jméno (či případně kontakt) pozorovatele. Chcete-li přidat "nepovinně" něco navíc, určitě uvítáme údaj o stanovišti (biotopu), nadmořské výšce či případně, zda a kde je doklad (např. lovecká trofej) uložen. Příslušné číslo mapovacího čtverce určíme dodatečně podle údajů o lokalitě.

Jaký bude osud nahlášených údajů?

Údaje nahlášené prostřednictvím BioLibu budou u určitých časových intervalech (cca 1 měsíc) vyhodnoceny a pokud bude jejich věrohodnost nezpochybnitelná, budou se jménem autora nálezu zapsány do faunistické kartotéky; nové údaje pro mapovací čtverce budou zároveň vyznačeny v mapách BioLibu. Případné publikační zpracování a využití nálezů v budoucnu bude vždy respektovat autorství nálezů, tak jak je to ve studiích obdobného typu běžné.

Pomůžeme Vám s určením druhů

Mapovací akci BioLibu můžete využít i v případě, že se setkáte s nějakým neznámým druhem savce a máte zájem o jeho určení. Když pošlete fotografii (-e) či podrobný popis, odborníci se pokusí Vám pomoci.

POZOR!

A nakonec jedno důležité upozornění. Aktivity spojené s mapováním savců by v žádném případě neměly vést k jejich zbytečnému a bezúčelnému zabíjení, jde nám hlavně o podchycení náhodných nálezů uhynulých jedinců či zajímavá pozorování, která při pobytu v přírodě učiníte.

Kam mohu údaje zasílat?

Ikonka Mapování savců ČR
Ikonka Mapování savců ČR Stačí se zaregistrovat nebo přihlásit se (pokud jste zaregistrovaní) do systému na www.biolib.cz, kliknout na ikonku mapovaní na hlavní stránce, kliknout na odkaz na formulář a ten vyplnit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama