Koza bezoárová

26. ledna 2007 v 10:55 | Bednišška |  SAVCI - MAMMALS
Koza bezoárová není u nás původním druhem, je však předkem naší kozy domácí, která z ní byla v dávných dobách vychována. Koza bezoárová je však větší, především pak populace vyskytující se na asijském kontinentu. Dále se vyskytuje ve východním Středomoří, v Turecku, Íránu až do západní Indie. K nám, konkrétně na Pavlovské vrchy, se koza dostala v roce 1953. Byla nakoupena ze zoologických zahrad a vypuštěna do Pálavské obory. Zbarvena je šedočerveně, pískově žlutá na bocích, hřbet s červeným pruhem. Obě pohlaví mají rohy. Délka rohů u samců méně než metr v Asii však více než metr.
Nejlépe se cítí mezi strmými skalami, na níž se udrží pomocí svých širokých kopýtek a s nimiž je schopna slézat téměř kolmé skalní stěny. Koza bezoárová žije ve volné přírodě ve stádech o velikosti až 50 zvířat. Stáda jsou vedena starší samicí. Samci jsou spíše na okrajích stád. Ve výběru potravy jsou kozy velmi nenáročné a spásají každou rostlinou potravu která se jí naskytne. Díky tomu dokáže přežívat i v nehostinných horských oblastech. Spásají trávu, okusuje větvičky keřů, spodní větve stromů.

V září a říjnu probíhají námluvy koz bezoárových. Mláďata se pak rodí od ledna do března. Mezi samci v této době dochází k tuhým soubojům. Čím silnější a v lepší kondici samec je, tím je pro samice přitažlivější a páří se s více samicemi. Každá samice se páří s více samci ze stáda a zhruba po pěti měsících se rodí většinou jedno až dvě mláďata. Ta mohou po několika hodinách stát a chodit. Samice je kojí čtyři měsíce, rychle rostou a brzy jsou samostatná. Přesto však zůstávají pod bedlivým dohledem matky, která je dokáže zuřivě bránit. Ve stádě zůstávají mladí do doby pohlavní dospělosti, tedy do věku asi tří let.
Pokus chovu koz bezoárových byl zajímavý, avšak zůstal pouze pokusem. Zpočátku se stádo rozrostlo na asi 50 kusů, pak ale bylo sníženo na 35 kusů a dále sníženo na 25 kusů. Což je množství nedostačující z hlediska déle trvajícího chovu a s tím související nízká genetická základna. Nevyhnutelně by docházelo k problémům příbuzenské plemenitby. Pálavská obora byla v první polovině devadesátých let minulého století zničena. Navíc odpůrci koz bylo argumentováno tím, že nejsou původní zvěří a ohrožují vzácnou kvetenu Pálavy. Takže osud koz bezoárových byl zpečetěn. Ovšem zajímavé je, že vegetace Pavlovských vrchů je výsledkem právě pastvení.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama