Celkově o ptácích

26. ledna 2007 v 16:34 | Bednišška |  PTÁCI - BIRDS
EVOLUCE

Ptáci se vyvinuli z předků odpovídajících plazům, snad
z dinosaurů žijících na stromech a živících se hmyzem. Tento způsob života, lov na stromech, vyvolal vývoj znaků jako jsou velké oči, uchopovací nohy a dlouhý čenich, z něhož se později vyvinul zobák. Mohl také vést k přechodu od studenokrevnosti
k teplokrevnosti, výhodné pro živočichy živící se hmyzem, který
v chladných podmínkách ztrácí aktivitu a pomalu se pohybuje. Pera, deriváty plazích šupin, se pravděpodobně vyvíjela pro zajištění tepelné izolace, i když bezpochyby již velmi brzy sloužila k letu.

Nejstarší známá fosilie ptáka je stará asi 150 milionů let a pochází
z jurského období (před 205-142 miliony let). Tento živočich, nazvaný Archaeopteryx lithographica, byl velký jako vrána
a představoval kombinaci plazích a ptačích znaků. Měl křídla
a pera jako pták, ale měl též čenich a ozubené plazí čelisti, nikoli zobák. Existují určité pochyby, zda archeopteryx mohl létat aktivně nebo jen pasivně - klouzavě, protože postrádal kýl
na hrudní kosti, kde se upínají svaly pro aktivní létání.

Během křídy (před 142-65 miliony lety) došlo k druhovému rozrůznění ptáků a jejich anatomickému vývoji umožňujícímu stále výkonnější let. Právě v této periodě se objevili předkové současných ptáků. Ke konci křídy nastala vlna masového vymírání druhů, znamenající konec věku dinosaurů. Proč přežili ptáci, není zcela jasné - snad jim teplokrevnost umožňovala překonávat převládající klimatickou katastrofu. Ptáci jako skupina však nejen přežili, ale rozkvetli do úžasné různorodosti, diverzity forem, které existují dodnes.
ANATOMIE

Pták má několik tělesných adaptací pro let. Jeho tělo je krátké, silné a kompaktní, s mocnými svaly pro pohyb křídly a silnýma nohama k odstartování letu a změkčení nárazu při přistávání. Pera vytvářejí letovou plochu (viz panel dole a na str. 262) a dále chrání a tepelně izolují tělo.

Ptačí kostra se vyznačuje kombinací pozoruhodné lehkosti a síly, to jsou atributy podstatné pro aktivní let. Pro snížení váhy ptáka jsou mnohé kosti silně zmenšené a jiné navzájem srostlé, takže vytvářejí pevnou konstrukci, která nemusí být vybavena velkými svaly a vazy, aby držely kosti pospolu. Mnohé ptačí kosti jsou také duté a bez morku. Pro kompenzaci za takové odlehčení kostí jsou posíleny v místech namáhání mřížovím vnitřních trámečkových vzpěr, které jim dodávají obzvláštní pevnost.
Do některých kostí zasahují vzdušné vaky, napojené na plíce.

Ptačí křídlo je anatomický duplikát lidské paže, přestože ptáci mají jen tři prsty a některé z ručních kostí srostlé, aby se zvýšila celková nepoddajnost struktury. Podobně loketní a zápěstní klouby křídelních kostí jsou ve svislé rovině neohebné. Letící pták proto drží křídla přímo do stran a pohybuje (mává) jimi jen
v lopatkovém kloubu, tím je zajištěna pevnost, zabraňuje
se zbytečným pohybům a šetří energií. Mohutné létací svaly nasedají na mohutný hřeben hrudní kosti, který z ní v pravém úhlu vystupuje.

Dalším unikátním znakem ptáků je lehký, pružný zobák. Když
se otvírá, jsou v pohybu horní i dolní čelist; u savců se pohybuje jen dolní čelist. Zobák má keratinový kryt, který je lehký, silný
a umožňuje velkou variabilitu tvaru. Tvar zobáku je vždy přizpůsoben specifické metodě sběru potravy každého druhu ptáka - například pěnkavy mají silný kuželovitý zobák
pro rozlouskávání semen, zatímco volavky mají zašpičatělý, dýce podobný zobák pro chytání ryb. Ptáci, kteří se živí hmyzem, např. pěnice, mají malý a štíhlý zobák jako pinzetu, kdežto zobák jestřábů je ostrý, hákovitý a na okrajích horní čelisti se zoubkem pro porcování kořisti.

Ptáci mají na nohou dva až čtyři prsty, jejichž uspořádání a tvar jsou různé a odpovídají způsobu života dotyčného druhu ptáka. Většinou mají čtyři prsty, tři míří dopředu a jeden dozadu, a to je dobrý systém pro sezení na větvích (viz str. 336). Mnozí vodní ptáci mají mezi prsty blány.

Ptáci se při orientaci opírají především o zrak a pak o sluch. Mnohé ptačí druhy, zvláště sovy a dravci, mají zrak mimořádně ostrý. Vzhledem k svému životnímu stylu, častému rychlému létání ve vzduchu, ptáci jen vzácně používají čich (a v některých případech ho nepoužívají nikdy).
PEŘÍ
Pera jsou velmi složité struktury a ptačí unikát. Jsou však ze stejného materiálu, keratinu, jaký se vyskytuje v srsti savců a šupinách plazů. Peří je silně namáháno a vystavováno značnému otírání. Pro udržení per v dobré kondici je ptáci pravidelně čistí, mastí a urovnávají zobákem. Jiné formy péče o peří jsou drbání, čepýření, koupání, popelení a slunění. Při výměně peří (pelichání) nové pero vyrůstající
z téhož pérového váčku vytlačí staré pero, a to vypadne. Pelichání je hormonálně řízeno v závislosti na ročních cyklech a probíhá alespoň jednou do roka. Létající ptáci mají čtyři typy per, modifikované
pro určité funkce; jsou to dva druhy per létacích (letky v křídlech
a pera rýdovací, tvořící ocas), prachové peří a obrysové - konturové čili krycí peří.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 martinusska martinusska | 6. prosince 2007 v 20:13 | Reagovat

máš fakt skvělej blog pomohl mi referat o přírodopisu tohle jsou skvěly stranky lepší než nějakych skupin co mě nezajíma

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama