Celkově o bezobratlích

26. ledna 2007 v 16:51 | Bednišška |  BEZOBRATLÍ - INVERTEBRATES
EVOLUCE

Bezobratlí byli první živočichové, kteří se na Zemi vyvinuli, i když není přesně známo, jak k tomu došlo. Je skoro nepochybné, že jejich předchůdci byli jednobuněčné mikroorganismy přijímající potravu, podobné současným prvokům, a mnozí biologové
se domnívají, že v určité fázi vývoje se ve skupinách těchto mikroorganismů začalo vytvářet symbiotické partnerství. Jakmile
k tomu došlo, vznikla živočišná říše. Nejprimitivnější živočichové měli měkké tělo a zanechali po sobě jen málo viditelných zbytků, takže první signály o existenci živočišné říše jsou nepřímé - jsou to například nálezy zkamenělých stop pohybu a nor, staré asi miliardu let. Nejstarší fosilie těl bezobratlých živočichů nebo jejich částí a orgánů jsou z konce prekambria, asi před 600 miliony let. Na začátku kambria, asi před 545 miliony let, došlo k urychlení evolučních změn, známému jako kambrická exploze. Spolu
s živočichy s měkkým tělem, jako jsou například medúzy,
se vyskytovaly i druhy s tvrdými tělesnými schránkami
a skořápkami. Tvrdé části těla dobře fosilizují, a tak od té doby
je možno mnohem lépe sledovat vývoj živočišného světa. Během kambrické evoluční exploze vznikly všechny kmeny bezobratlých, které dodnes existují. Studium žijících druhů ukazuje, že tyto kmeny lze rozdělit do dvou skupin: jedna odpovídá vývojovému směru či linii měkkýši - kroužkovci - členovci a druhá linii ostnokožci - strunatci. Z té druhé vznikla zvířata s páteří, obratlovci.
ANATOMIE

Z anatomického hlediska spojují bezobratlé živočichy právě
ty znaky, které postrádají: nemají páteř, kostní tkáně ani pravé čelisti. V dospělosti někteří bezobratlí vypadají jako rostliny
a tráví život na jednom místě; jiné lze okamžitě určit jako živočichy, protože jsou stále v pohybu.

Přes tuto ohromující rozmanitost je organismus bezobratlých založen na podobném základním schématu, a to především
na buněčné úrovni. U nejjednodušších typů, jako jsou mořské houby, jsou jednotlivé buňky specializované, ale pracují jako samostatné jednotky, a nikoli skupinově. Složitější stavbu mají žahavci, ti se skládají ze vzájemně si podobných buněk uspořádaných ve tkáních. Avšak ve třetím a nejvyšším stupni tělesné organizace, jaký je vidět u většiny bezobratlých, tkáně vytvářejí orgány a orgány se spojují v systémy, a to je stupeň
již rovněž typický pro obratlovce.

Tato buněčná segregace začíná, hned jak se oplozená vaječná buňka začne dělit. Například tělo jednoho druhu hlístice se skládá přesně z 959 buněk. Každá buňka je produktem dělení, které probíhá v přesné následnosti a končí v umístění každé buňky, zakódovaném geny tohoto živočicha.

Na vyšší úrovni a ve větším měřítku spočívá jeden ze základních rozdílů mezi různými bezobratlými živočichy v typu symetrie jejich těla. Živočichové některých skupin, třeba žahavci, mají paprsčitou (radiální) symetrii. Části jejich těla jsou uspořádány stejně jako paprsky jízdního kola a ústa jsou obvykle uprostřed. Tito živočichové často setrvávají na místě, ale když se dají do pohybu, může být vpředu kterákoli část "kola". V kontrastu s tímto způsobem pohybu mají dvoustranně (bilaterálně) souměrní živočichové obvykle zřetelnou hlavu, která je vpředu a řídí pohyb, a imaginární střední dělicí čáru, která jejich organismus dělí na dvě stejné nebo víceméně podobné části.

Během evoluce se u některých bezobratlých vyvinula kombinace těchto schémat. Například hvězdice mají skoro perfektní radiální symetrii, až na malou madreporovou destičku ležící výstředně
a spojující systém vodních cév s vnějším prostředím.

Vnitřní stavba těla je uspořádána podle velmi rozličných schémat. Jedinečné jsou mořské houby, neboť jsou s vnějškem spojené množstvím perforací, pórů. Z vody protékající póry filtrují jemné částice potravy. Někteří primitivní bezobratlí mají vakovitý vnitřní tělesný systém; ústa vedou do trávicí dutiny uprostřed těla. Toto uspořádání mají například žahavci a ploštěnky, má však jednu významnou nevýhodu - nestravitelný odpad musí být vypuzován z těla ústním otvorem. Většina bezobratlých se tohoto problému zbavila, neboť jejich trávicí trakt probíhá celým tělem jako trubice a končí řití. Toto schéma je typické rovněž pro obratlovce
a dovoluje trávicímu systému pracovat jako výrobní linka, jejíž jednotlivé části jsou specializovány pro jednotlivé úkoly.

Bezobratlí nemají kosti, ale mnozí jsou vybaveni skeletem, který
je chrání a má oporný význam. Skelet může být vybudován
z tvrdých částí, ale jeho funkce může zastat tlak tekutiny (viz panel na protější straně). Tomuto způsobu vyztužování měkkého těla
se říká hydrostatický skelet a vyskytuje se výhradně
u bezobratlých.
. . .
ÚSPĚŠNÁ MINULOST
Trilobiti patřili k nejúspěšnějším bezobratlým živočichům,
co kdy žili. Existovali přibližně 300 milionů let, zanechali
po sobě obrovské množství zkamenělin, ale vymřeli masově
asi před 245 miliony let.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama