Agapornis růžohrdlý

26. ledna 2007 v 16:47 | Bednišška |  PTÁCI - BIRDS

Agapornis růžohrdlý

Čeleď: Papouškovití (Psittacidae)
Podčeleď: Papoušci (Psittacinae)
Rod: Agapornis (Agapornis)
Anglický název: Peachfaced Lovebird
Německý název: Rosenköpfchen
Délka: 15 cm
Popis: hlava: čelo, tváře a hrdlo růžovočervené, vzadu zelená, oči: s hnědou duhovkou, zobák: bílý, krk a prsa: růžové, břicho a křídla: zelené, ocas: modrozelený, nohy: šedé
Výskyt: jihozápadní Afrika
Život v přírodě: tvoří velká hejna, žije v suchých oblastech u mořského pobřeží, v nadmořských výškách kolem 1600 m
Hnízdění: od února do března, koloniálně ve skalních štěrbinách, dutinách stromů i mezi jejich kořeny, v lidských stavbách, samice snáší 4-5 vajec, mláďata se líhnou za 19-20 dní a opouštějí hnízdo za 5-6 týdnů
Chov: vhodný druh i pro začínající chovatele, vhodný i do malé klece
Potrava: směs pro malé papoušky, ovoce, zelenina, zelené krmivo, nezralá kukuřice, větvičky k okusování, při krmení mláďat vaječná směs
Velikost kroužku: 4,5 mm
Délka života: cca. 15 let
Status: CITES II - silně ohrožený druh
Zajímavosti a rady pro chovatele: Agapornis růžohrdlý nepatří k ohroženým druhům, počet těchto ptáků však v posledních letech klesl. Jejich dovoz je zakázán.
Agapornis růžohrdlý je chován nejčastěji z celého rodu a kromě přírodního zbarvení (viz. obrázek) existuje mnoho barevných odchylek a mutací. Jeho chov je poměrně snadný, pokud sestavíme úspěšně chovné páry. Mnohé však odrazuje jeho pronikavý křik. Snadno se přizpůsobí změně prostředí, není plachý a snáší dobře i chladné počasí.
U agapornisů růžohrdlých je známá jejich "manželská" věrnost, stejně jako u celého rodu. Proto se doporučuje koupit aspoň dva papoušky tohoto druhu. Pro chov většího počtu agapornisů je třeba mít voliéru větších rozměrů a ptáci mají být na sebe zvyklí od mládí. Spolu vzájemně většinou dobře vycházejí, s jinými druhy je obvykle nechováme. Nikdy však nedáváme nové jedince bez přípravy k jinému agapornisovi růžohrdlému do klece. Ten je pak považován za vetřelce a podle toho s ním obyvatel klece také jedná. Je lepší přemístit oba ptáky do nového zařízení nebo je nejdřív nechat delší dobu na sebe zvyknout tak, že klece umístíme blízko sebe.
Klec nebo voliéra musí být z pevného materiálu, aby odolala silným zobákům. Osázení rostlinami je zbytečné, protože papoušci je během chvilky zničí. Ve venkovních voliérách je můžeme ponechat po celý rok, při přezimování není nutné přitápění. Musí však mít k dispozici vnitřní úkryt před mrazem.
Tito papoušci jsou neustále aktivní, temperamentní a energičtí. Pohybují se ve všech patrech voliéry nebo klece, umí dobře létat, ale také rádi šplhají. Doporučuje se jim v chovatelských potřebách koupit různé hračky, které však musí být dostatečně pevné, aby je ptáci nerozklovali. Rádi se koupou a mají mít po celý rok dostatek vody v nízkých kulatých miskách, nebo je postřikujeme rozprašovačem na květiny.
Pro hnízdění se doporučují dřevěné budky s rozměry 17x17x25 cm s vletovým otvorem o průměru 5-7 cm.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 v. v. | 14. června 2008 v 23:39 | Reagovat

Naučí se mluvit?

2 katka katka | E-mail | 29. července 2008 v 8:13 | Reagovat

naučí ale jen par slov

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama